11 Tcu 57/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. srpna 2010 v neveřejném
zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení
cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů
do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky P. J. ,
rozsudkem Soudu první instance ve Štrasburku, Francouzská republika, ze dne 5.
2. 2008, sp. zn. MF/AC080583, který nabyl právní moci téhož dne.
Výše uvedeným rozsudkem Soudu první instance ve Štrasburku ze dne 5. 2. 2008
byl P. J. uznán vinným trestnými činy násilí s užitím nebo hrozbou zbraně
podle čl. 222-132 odst. 1 10°, čl. 132-75, čl. 222-13 odst. 1, čl. 222-44, čl. 222-45 a čl. 222-47 odst. 1, zničení nebo vážného poškození předmětu patřícího
bližnímu podle čl. 322-1 odst. 1, čl. 322-1 odst. 1 a čl. 322-15 1°, 2°, 3°, 5°
a vystavení bližního nebezpečí zjevně úmyslným porušením zákonné povinnosti
týkající se bezpečnosti nebo opatrnosti podle čl. 223-1, čl. 223-1, čl. 223-18
a čl. 223-20 francouzského trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání jednoho roku. Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Soudu první
instance ve Štrasburku tím, že
1. v R. v neděli dne 3. června 2007 úmyslně činil násilí na osobách B. H. , A. H. , M. M. a M. K. tím, že užil jako zbraň automobil, přičemž toto
násilí nezpůsobilo žádnou pracovní neschopnost,
2. v R. v neděli dne 3. června 2007 úmyslně poškodil majetek tím, že
značně poškodil vozidlo Peugeot 206, patřící paní B. H. , vozidlo Ford Focus
patřící paní M. M. a vozidlo Audi A6 patřící panu M. K. ,
3. v R. v neděli dne 3. června 2007 zjevně úmyslným porušením
bezpečnostních předpisů nebo předpisů opatrnosti stanovených zákonem nebo
předpisy tím, že v tomto případě neponechal své vozidlo na pravé straně
vozovky, kdy přímo vystavil riziku smrti nebo zranění s následkem zmrzačení
nebo trvalé invalidity, v tomto případě tím, že neoprávněně změnil jízdní pruh
změnou směru vozidla, článek R412-24 silničního zákoníku. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 9. 7. 2010, pod č. j. 1286/2009–MOT–T/7, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů
(dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“)
návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzským soudem do evidence
Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro
zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na
návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence
Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky
cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního
řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem
trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší
soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů,
hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České
republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že
odsouzený P. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským
soudem. Z toho, jak je souzený skutek popsán v překladu originálu francouzského
rozhodnutí však vzhledem k obecnosti tohoto popisu nelze dovodit zda toto
jednání vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů
České republiky (zákon č.
40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů), není ani patrné, zda uvedené trestné činy měly být spáchány v
jednočinném či vícečinném souběhu. Odsouzenému byl uložen trest v trvání jednoho roku, přičemž podle ustálené
judikatury Nejvyššího soudu se za citelný trest odnětí svobody odůvodňující
zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů považuje nepodmíněný
trest právě v trvání alespoň jednoho roku. Vzhledem k tomu, že jde o hraniční
výši trestu odnětí svobody, a vzhledem k výše uvedeným pochybnostem, zda
popsané jednání vykazuje znaky trestného činu podle právních předpisů České
republiky, eventuelně zda by se nejednalo zčásti nebo zcela o přestupek,
považuje Nejvyšší soud za neúčelné se věcí dále zabývat. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České
republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2010
Předseda
senátu:
JUDr. Karel Hasch