11 Tcu 58/2024-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. 6. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Zemského soudu Bad Kreuznach, Spolková republika Německo, ze dne 14. 3. 2022, sp. zn. 2 KLS 1043 Js 11883/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Zemského soudu Bad Kreuznach, Spolková republika Německo, ze dne 14. 3. 2022, sp. zn. 2 KLS 1043 Js 11883/21, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2022, byl J. M. uznán vinným trestnými činy útoku na veřejné činitele v jednočinném souběhu s kladením odporu veřejným činitelům, v jednočinném souběhu s pokusem ublížení na zdraví, pokusem nebezpečného ublížení na zdraví ve dvou případech, nebezpečným ublížením na zdraví, pokusem krádeže, krádeží ve dvou případech a pokusem zvláště závažné loupeže v jednočinném souběhu s nebezpečným ublížením na zdraví, v jednočinném souběhu s pokusem nebezpečného ublížení na zdraví podle § 113 odst. 1, § 114 odst. 1, § 223 odst. 1, § 224 odst. 1 bod 2, § 224 odst. 2, § 242 odst. 1, § 242 odst. 2, § 249 odst. 1, § 250 odst. 2 bod 1, § 12 odst. 1, § 22, § 23, § 52, § 53, § 54 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. M. dopustil trestné činnosti tím, že: 1. dne 31. 5. 2020 v restauraci XY na adrese XY v XY, v silně podnapilém stavu vykřikoval a choval se nepřístojně, v důsledku čehož byli přivoláni policisté Z. a B. Když přijeli, odsouzený již z místa činu odešel. Když se k němu policisté přiblížili, reagoval agresivně, a přes jejich opakované výzvy, aby zůstal stát, neuposlechl a nadále se k nim přibližoval. Na to policista B. natáhl ruku a znovu jej vyzval, aby „zůstal stát“, načež odsouzený v úmyslu jej zranit, se pokusil policistu udeřit pěstí do paže, ten však stačil ruku včas odtáhnout. Úmyslem odsouzeného bylo neuposlechnout příkazy policistů, kteří se jej snažili v poloze vleže na zemi znehybnit, aby umožnili další policejní zákrok, což se za použití fyzické síly policistovi B. podařilo. Odsouzený se při zatýkání bránil tím, že se svíjel, mohutně se vzpíral a snažil se odtáhnout ruce, aby zmařil své zatčení. V průběhu zatýkání nezjištěným způsobem utrpěl tržnou ránu na zátylku, kdy mu po krátké ztrátě vědomí byla okamžitě uvolněna pouta, na hlavu nasazen tlakový obvaz, a poté byl převezen do nemocnice XY v XY. Zde po probuzení nicméně v nepřístojném chování pokračoval, což si vyžádalo další policejní zásah. Vůči přivolaným policistům byl agresivní, slovně je urážel, a pokusil se směrem k nim plivnout. Krevní vzorek, který mu byl odebrán ve 21:55 hod. prokázal koncentraci alkoholu v krvi ve výši 2,32 ‰. Jeho schopnost ovládání byla v době spáchání trestného činu značně snížena,
2. dne 4. 9. 2021 odpoledne se odsouzený na břehu řeky XY na XY, v úrovni XY v XY, setkal se svědkem Z., který tam rybařil. Nejprve mluvil sám se sebou a mumlal slova jako „zasraný rybář“, což svědek slyšel, a poté po něm začal bezdůvodně házet kameny o velikosti pěsti a naplněnou plastovou láhev s vodou. Ty svědka minuly pouze těsně, bylo tedy věcí náhody, zda jej trefí nebo ne. Musel přitom počítat s možností, že jej může zranit nebo poškodit jeho zdraví. Na řece XY se v té době pohybovaly také kanoisté, kteří mohli být při projíždění kolem také zasaženi kameny. Poté, co svědek ze strachu zavolal policii, odsouzený z místa činu odešel,
3. téhož dne, kolem 20:00 hod. se odsouzený na místo vrátil a opět na svědka Z. házel kameny, z části plné plechovky od piva, větve a odpadky, a jen těsně jej minul. Jednal přitom opět s vědomím, že jej zraní nebo poškodí jeho zdraví, svědka však opět jen těsně minul,
4. opětovně se odsouzený na výše uvedené místo vrátil stejného dne kolem 22:00 hod., kdy svědku Z. vzal podběrák, aniž by si ho chtěl ponechat pro sebe. Když se jej svědek pokusil vzít zpět, odsouzený jej vší silou udeřil tyčí podběráku s úmyslem poranit mu levou horní končetinu, v důsledku čehož svědek trpěl bolestmi v levém rameni, pracovní neschopnost si však zranění nevyžádalo. Došlo též k poškození napůl vysunuté teleskopické tyče u závitu. Odsouzený i poté pokračoval v házení silných větví, kovové stoličky a dalších kovových předmětů na svědka, kterému se podařilo jim vyhnout. Protože měl z odsouzeného velké obavy, opět zavolal policii, a teprve poté odsouzený od dalších pokusů házet po svědkovi předměty, upustil.
5. dne 7. 9. 2021 mezi 5:20 a 8:30 hod. odcizil odsouzený opěrný vozík pro důchodce svědkyně S. v hodnotě 150 euro, uschovaný v uzavřené garáži na adrese XY v XY, v úmyslu jej používat k přepravě svých nashromážděných věcí. Policisté z policejní stanice XY vozík u něj ještě téhož dne nalezli a vrátili svědkyni S.,
6. dne 7. 9. 2021 kolem 10:00 hod. odcizil odsouzený z přístřešku pro auta v rodinném domě na adrese XY v XY, svědku H. nabíjecí kabel čtyřkolky tak, že jej ze čtyřkolky vytrhl. Nabíjecí kabel měl hodnotu 35 euro, škoda na majetku způsobená jeho vytržením výrazně převyšovala hodnotu nabíjecího kabelu. Odcizený nabíjecí kabel byl téhož dne nalezen na čerpací stanici v XY a majiteli vrácen,
7. téhož dne kolem 12:00 hod. se odsouzený dále vydal na pozemek svědkyně E. na adrese XY v XY. Nejprve prohledal neuzamčenou zahradní kůlnu, přičemž všechny věci z tam nalezené krabice naházel na zem. Svědkyně E. jej však zpozorovala, zaklepala na okenní tabuli, a když nereagoval, vyšla ven a promluvila na něj. Protože nereagoval, řekla mu, že zavolá policii a vrátila se do domu. Když o několik minut později vyšla před domovní dveře, odsouzený manipuloval s jejím jízdním kolem, které bylo asi 10 let staré a jehož pořizovací cena byla 500 euro, tak, že se pokoušel otevřít kovový kroužek zámku v paprscích kola, což se mu však nepodařilo. Kovový kroužek byl přitom poškozen, což následně vedlo k nákladům na opravu v celkové výši 34,95euro. Když svědkyně přiběhla a volala, že to je její kolo, odsouzený s kolem popojel asi 8 metrů od vchodových dveří v úmyslu jej odcizit. Protože tomu chtěla svědkyně zabránit, držela kolo za nosič, čemuž odsouzený chtěl zabránit a aby mohl s jízdním kolem ujet, udeřil svědkyni do levého zápěstí kovovou tyčí o délce přibližně 20 cm, přičemž předpokládal, že v důsledku způsobené bolesti a z obavy před dalším násilím z jeho strany kovovou tyčí, kolo pustí. Svědkyně E. utrpěla v důsledku úderu kovovou tyčí mírný otok a hematom na levém zápěstí, ale kolo nepustila. Když svědkyně stále křičela, aby kolo pustil, přispěchala jí na pomoc svědkyně B., která incident zpozorovala z opačné strany ulice, a pokusila se s odsouzeným promluvit. Ten nereagoval, ale kolo z důvodu fyzické převahy svědkyně B. pustil. Poté však provedl několik bodných pohybů výše uvedenou železnou tyčí směrem ke svědkyni Buhrmann, kterou zasáhl do břicha a do horní části paže. Svědkyni se podařilo železnou tyč mu sebrat a pronásledovala jej za plot zahrady. V důsledku bodnutí neutrpěla žádnou trvalou bolest ani poškození či omezení v obvyklém způsobu života. Následně začal odsouzený na obě svědkyně, které se nyní obě nacházely na opačné straně zahradního plotu, házet předměty ze sousední garáže na adrese XY. Směrem ke svědkyni E. hodil prkno s dlouhými vyčnívajícími šrouby, ale minul ji; hlavu svědkyně B. minula jen asi o 20 cm hlava sekery, kterou po ní hodil. Hlava sekery rovněž těsně minula projíždějící vozidlo. Jednal tak přitom s vědomím, že může obě svědkyně těmito předměty zranit nebo jim způsobit újmu na zdraví,
8. bezprostředně po událostech popsaných v bodě 7. odcizil odsouzený z pozemku na XY horské kolo svědka T. v zůstatkové hodnotě cca 30 euro. Krátce poté byl tlačící jízdní kolo, zastaven příslušníky policejního inspektorátu XY, a to v bezprostřední blízkosti bydliště svědka T., kterému bylo jízdní kolo vráceno.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [trestných činů násilí proti orgánu veřejné moci podle § 323 tr. zákoníku, krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku, pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 tr. zákoníku a pokusu těžké újmy na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 tr. zákoníku]. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. M. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým užil násilí proti orgánu veřejné moci, porušil zájem na nedotknutelnosti obydlí jiného, způsobil škodu na cizím majetku a zasáhl do fyzické integrity jiných osob. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména množstvím protiprávních útoků, jakož i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, je zřejmé, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu