11 Tcu 59/2024-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. L., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 11. 4. 2022, sp. zn. 319 Hv 10/2022f, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 11. 4. 2022, sp. zn. 319 Hv 10/2022f, který nabyl právní moci téhož dne, byl R. L. (dále též jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem obchodování s omamnými látkami podle § 28a odst. 1, druhý, třetí a pátý případ, odst. 4 řádek 3 rakouského zákona o omamných látkách (SMG). Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Korneuburgu se R. L. výše uvedené drogové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
společně s obviněným K. B. dne 21. 11. 2021 v XY a XY ve vědomé a úmyslné součinnosti jako spolupachatelé (§ 12 StGB) neoprávněně převezli z České republiky do Rakouska omamné látky v množství dvacetpětkrát přesahujícím limitní množství (§ 28b SMG), konkrétně 8.730 g marihuany obsahující nejméně 85,1 g delta-9-THC a 1.115 g THCA, a následně je za částku 26.000 EUR předali policejnímu vyšetřovateli v přestrojení.
3. Dne 20. 6. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 11. 4. 2022, sp. zn. 319 Hv 10/2022f, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě R. L. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že R. L. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného nejméně ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr.
zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění Zemského soudu v Korneuburgu totiž jednoznačně vyplývá, že se v daném případě jednalo o neoprávněný dovoz marihuany (v množství 8.730 gramů) obsahující jednak psychotropní látku delta-9-THC (v množství 85,1gramů) a jednak kanabinoid THCA (v množství 1.115 gramů), z cizího státu, a to za účelem její další distribuce třetím osobám. V případě kanabioidu THCA, který sám o sobě sice nemá – na rozdíl od THC – psychoaktivní účinky, však lze procesem dekarboxylace, tedy vystavením dané látky teplu (např. zapálením marihuany), získat psychotropní látku THC (tento proces obvykle začíná při teplotě kolem 110 stupňů Celsia).
Uvedeného jednání se přitom odsouzený dopustil společně s další osobou ve velkém rozsahu, a to ve vztahu k naplnění tohoto zákonného znaku podmiňujícího použití kvalifikované skutkové podstaty – s ohledem na zjištěné množství psychoaktivních látek, které odsouzeným převážená marihuana jednak fakticky obsahovala a jednak mohla po procesu dekarboxylace (tj. po jejím zahřátí) obsahovat – ve fázi přípravy. Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh.
tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., je totiž za množství velkého rozsahu v případě marihuany považováno množství větší než 10.000 gramů této drogy, resp. množství větší než 1.000 gramů účinné látky. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený R. L. se dopustil úmyslné trestné činnosti obecně nebezpečné, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována především celkovým množstvím návykové látky, se kterým za účelem dosažení vlastního obohacení nakládal, když nelze pominout, že se v daném případě jednalo o množství 8.730 gramů marihuany s možným obsahem až 1.200,1 účinné látky, tedy o množství, které by po provedení procesu dekarboxylace v případě účinné látky významným způsobem (cca o 1/5) přesáhlo minimální hranici velkého rozsahu, která v případě marihuany podle výše citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. primárně činí 1.000 gramů účinné látky, resp. sekundárně 10.000 gramů této drogy.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. L. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a to i přes skutečnost, že vyjma předmětného odsouzení rakouským soudem doposud nebyl pravomocně odsouzen, pročež je na něho třeba hledět jako na osobu bezúhonnou. K tomuto závěru Nejvyšší soud dospěl zejména s přihlédnutím k charakteru trestné činnosti odsouzeného, celkovému množství psychotropní látky, s níž za účelem dosažení vlastního obohacení neoprávněně nakládal, jakož i druhu a výměře ukládaného trestu.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu