11 Tcu 6/2024-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 2. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem Trestního soudu v Nevers, Francouzská republika, ze dne 6. 7. 2021, sp. zn. 2123893742, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Trestního soudu v Nevers, Francouzská republika, ze dne 6. 7. 2021, sp. zn. 2123893742, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2021, byl J. B. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem násilí proti úřední osobě vykonávající veřejnou moc s následnou pracovní neschopností nepřesahující osm dnů podle čl. 222-13, 222-44, 222-45, 222-47, 222-48-1 a 222-48-2 francouzského trestního zákoníku (NATINF 9846) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Trestního soudu v Nevers se J. B. předmětné trestné činnosti násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že
dne 25. 6. 2021 přibližně v 08:45 hodin ve speciální výslechové místnosti ve vazební věznici v XY v postavení zadržené osoby během slyšení před úřednicí Vězeňské integrační a probační služby S. R. ztratil nervy, chytil láhev s bělidlem, přiblížil se k úřednici vězeňské a probační služby, jež na sobě měla hygienickou masku a oděv s dlouhými rukávy, a vychrstl jí obsah láhve do obličeje, načež zasáhl pravou část jejího obličeje, ruku a pravou nohu, čímž poškozené způsobil zhmoždění/maceraci kůže a psychologický šok bez nutnosti její hospitalizace, když toto jeho jednání mělo za následek úplnou pracovní neschopnost poškozené v trvání jednoho dne, nicméně podle lékařského vyšetření daná poranění za předpokladu, že se později již nevyskytnou žádné další komplikace, vyžadují léčbu po dobu deseti dnů.
3. Dne 5. 2. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené via Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Trestního soudu v Nevers, Francouzská republika, ze dne 6. 7. 2021, sp. zn. 2123893742, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2021, ve vztahu k osobě J. B. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že J. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Z obsahu dotčeného cizozemského rozsudku, jakož i dalších přiložených materiálů, včetně zápisu z jednání před orgánem oblastního ředitelství veřejné bezpečnosti a lékařského posudku k poraněním poškozené, je totiž zjevné, že odsouzený vůči poškozené užil násilí pro výkon pravomoci úřední osoby a daný čin spáchal se zbraní ve smyslu § 118 tr. zákoníku, přičemž toto jeho jednání současně směřovalo k úmyslnému ublížení na zdraví jiné osobě ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku (ježto jeho jednání mohlo u poškozené vést k poruše zdraví, která by jí znesnadňovala obvyklý způsob života po dobu delší než sedm kalendářních dnů a její stav vyžadoval lékařské ošetření), nicméně k dokonání tohoto činu nedošlo. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, jimiž je zejména význam celospolečenského zájmu na ochraně zdraví, jakož i na nerušeném výkonu pravomocí úředních osob. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována nejen charakterem a povahou trestné činnosti, jíž se vůči poškozené dopoustil, ale též skutečností, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkových podstat hned dvou úmyslných trestných činů. Současně nelze pominout ani bohatší trestní minulost odsouzeného, který byl v letech 1986 až 1999 na území České republiky opakovaně trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, přičemž v období let 2003 až 2023 byl v dalších šesti případech pravomocně odsouzen též na území Francouzské republiky, a to jednak pro trestný čin řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a trestný čin neoprávněného vstupu nebo pobytu. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony osoby odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, přičemž ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Trestního soudu v Nevers, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře patnácti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. B. příslušným soudem Francouzské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 2. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu