11 Tcu 60/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. března 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. Ž., rozsudkem Okresního soudu v Göteborgu, Švédské království, ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. B 8156-01, a to pro trestný čin nedovoleného užívání a zacházení s omamnými drogami podle § 6 švédského zákona o trestu za pašování (2000 : 1225), k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků a k trestu vypovězení ze země.
Rozsudkem okresního soudu u Okresního soudu v Göteborgu, Švédské království, ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. B 8156-01, jenž nabyl právní moci dne 29. 5. 2002, byl obviněný L. Ž. uznán vinným trestným činem nedovoleného užívání a zacházení s omamnými drogami podle § 6 švédského zákona o trestu za pašování (2000 : 1225). Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 26. 7. 2001 přijel s další osobou autem české SPZ AEF 29 – 29 na trajektu z F. do G. a bylo u nich při celní kontrole nalezeno 34 balíčků heroinu s celkovou hmotností 16 952 gramů, které byly umístěny za zadním sedadlem, v místě kde obvykle bývá benzínová nadrž, která však byla předělána a zboží bylo umístěno v takto předělané části.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků a k trestu vypovězení ze země.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení švédského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. Ž. se podílel na ilegální přepravě poměrně velkého množství zvláště nebezpečné omamné látky (heroin) na území jiného státu. Přitom jde o trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík