11 Tcu 61/2023-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 4. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. F., nar. XY v XY, okres Karviná, rozsudkem Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 8599/17, rozsudkem Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 10013/17 a rozsudkem Obvodového soudu v Nördlingenu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 6 Ds 407 Js 132123/17, a to ve spojení s usnesením Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 10013/17, a usnesením Obvodového soudu v Nördlingenu, Spolková republika Německo, ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 6 Ds 407 Js 132123/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 8599/17, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2018, byl J. F. uznán vinným trestnými činy vyhrožování v jednočinném souběhu s urážkou, urážkou ve dvou případech, v jednom případě v jednočinném souběhu s vyhrožováním a porušením domovní svobody ve dvou případech, v jednom případě v jednočinném souběhu s vyhrožováním, podle § 185, § 194, § 241 odst. 1, § 223 odst. 1, § 52, § 53 německého trestního zákona. Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. F. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že: II. 1. dne 10. 8. 2017, asi ve 14.56 hod. volal zřejmě ze svého bydliště na adrese XY na Obvodový soud Weissenburg, kde urazil zaměstnankyni soudu J. D. slovy „já Vás budu všechny šoustat“. Přitom hrozil tím, že si obstará kalaščnikov a všechny i ji odstřelí,
2. dne 10. 8. 2017, asi ve 14.13 hod. opět zřejmě ze svého bydliště telefonátem K. B. L., slovem „čurák“, aby jej znevážil,
3. dne 27. 8. 2017, asi v 10.45 hod. navštívil areál „sportovního parku XY, přestože mu bylo známo, že byl jednatelem M. H., již v roce 2016, jakož i opět v květnu 2017 a 10. 8. 2017 důrazně vysloven zákaz vstupu do areálu. Přesto vstoupil do obchodu samoobsluhy, kde provokoval a obtěžoval hosty,
4. stejného dne, asi ve 11.45 hod. opět navštívil areál „sportovního parku XY, přestože mu bylo známo, že má do areálu zakázán vstup, a že již na to byl v 10.45 hod. upozorněn, přičemž vešel do zahrádky restaurace „XY, kde provokoval a obtěžoval hosty. Když jej M. H. opětovně vyzval k opuštění areálu, pohrozil mu slovy: „já zavolám ruskou mafii a zapíchnu Tě“,
5. dne 28. 7. 2017 asi v 9.30 hod. zavolal ze svého bydliště na adrese XY K. B. L., jehož obvinil, že svědčí v jedné věci, a že každého, kdo v té věci svědčí, střelí kulkou ze samopalu. Dále jej urazil slovy „čurák“ a „prdelák“, aby jej znevážil.
Dále byl odsouzený J. F. rozsudkem Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 10013/17, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2018, uznán vinným trestnými činy poškození věci a pokusem o útisk a poškození věci v jednočinném souběhu s urážkou a pokusem o útisk v jednočinném souběhu s urážkou, podle § 303 odst. 1, 2, § 303c, § 240 odst. 1, 2, 3, § 185, § 194 odst. 1, § 22, § 23 odst. 1, § 52, § 53 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. F. dopustil této trestné činnosti v podstatě tím, že: II. 1. dne 10. 10. 2017 v době od 17,00 do 18,00 hod. vytrhl na chodbě v nemovitosti XY namontované topné těleso, které hodil do zahrady, čím majiteli nemovitosti P. F. vznikla věcná škoda cca 100 euro,
2. dne 11. 10. 2017 v 9.11 hod. zavolal z neznámého místa P. F., kterému vyhrožoval slovy:.“jestli tu vyklizovací žalobu neodvoláš, tak Ti Tvoji boudu vypálím“, čímž chtěl dosáhnout toho, aby jej nechal v nemovitosti dále bydlet,
3. v blíže neurčené době dne 23. 10. 2017, v době od 9,00 do 16,00 hod. nastříkal na zdi chodby nemovitosti na adrese XY, barvou nebo lakem nápis „XY, ty nacistický prase“, který lze odstranit pouze novým nátěrem. Došlo tak ke škodě poškozením ve výši cca 2.000 euro,
4. dne 24. 10. 2017, asi v 15.10 hod., volal z výše uvedené nemovitosti na P. F.: „Když tady já nebudu bydlet, tak tu nebude bydlet nikdo. Já Ti tu boudu vypálím, ty nacistický prase“. I v tomto případě chtěl dosáhnout toho, aby jej P. F. nechal v nemovitosti dále bydlet.
Usnesením Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 10013/17, který nabyl právní moci dne 29. 11. 2018, bylo na základě shora citovaných pravomocných rozhodnutí Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 8599/17, a Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 10013/17, rozhodnuto o sloučení postupně uložených trestů do celkového úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.
Rozsudkem Obvodového soudu v Nördlingenu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 6 Ds 407 Js 132123/17, který nabyl právní moci 9. 7. 2018, byl J. F. uznán vinným trestným činem pronásledování v jednočinném souběhu s urážkou podle § 185, § 194, § 238 odst. 1, bod 1, odst. 4, § 52 německého trestního zákona. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. F. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že :
v době od 18. 1. 2017 do 13. 4. 2017 se nacházel ve výkonu trestu v JVA (vězeňské zařízení) XY, v němž je zaměstnaná i vládní inspektorka A. U. Po svém propuštění s touto navázal kontakt tak, že až do poloviny července 2017 minimálně ve třech případech pravděpodobně ze svého bytu v obci XY telefonoval do vězeňského zařízení XY a nechal se spojit s A. U. V telefonátech vyjádřil přání, že se s ní chce setkat, navíc od ní chtěl osobní informace, takže A. U. iniciovala, aby k ní žádné další telefonáty odsouzeného nebyly již spojovány. Ten nicméně nadále telefonoval do vězeňského zařízení XY a žádal o to, aby směl hovořit s vládní inspektorkou, přičemž se také opakovaně vyjadřoval, že ji miluje.
V době od 7. 8. 2017 do 26.08.2017 odsouzený telefonoval minimálně třikrát týdně do vězeňského zařízení XY, aby navázal kontakt s vládní inspektorkou A. U.
Dne 27. 8. 2017 v 19.44 hod. volal znovu a vyjádřil se vůči H. B., která pracovala na strážnici u vrat, že chce mluvit s A. U., protože ji velice miluje a uvedl: „Zítra jí zavolám a navštívím ji. Patříme prostě k sobě. Co je k sobě určeno, to je určeno. To se nemá rozdělovat. Ožením se s ní.“ Dne 27. 8. 2017 ve 20.22 telefonoval znovu a paní H. B. zazpíval milostnou píseň určenou pro A. U.
Dne 29. 8. 2017 poslal vládní inspektorce A. U. do vězeňského zařízení milostný dopis, v němž jí učinil nabídku k sňatku.
Dne 30. 8. 2017 v 17.50 opět telefonoval do vězeňského zařízení XY a dotazoval se tam pracujícího B., zda dopis odeslaný dne 29. 8. 2017 paní U. přišel.
V již přesně nezjistitelné době mezi 30. 8. 2017 a 6. 9. 2017 odsouzený zaslal vládní inspektorce U. do vězeňského zařízení XY kytici, jejíž přijetí bylo odmítnuto.
Dne 4. 9. 2017 odsouzený telefonoval do vězeňského zařízení XY a vyptával se tam pracujícího P., zda je A. U. v práci, popř. kdy zase přijde. Protože nedostal žádnou informaci,sdělil, že: „Když nechce, pak mi to musí říct sama. Já jsem jí napsal dopis, uvnitř je moje adresa, to je její poslední šance. Vyřiďte jí to.“
Dne 8. 9. 2017 v 7.01 hod., v 7.23 hod. a ve 13.00 hod. opětovně volal do vězeňského zařízení XY a dožadoval se, aby mohl mluvit s A. U. V noci z 11. na 12.09.2017 telefonoval ze své tehdejší telefonní linky č. XY ve 23.30 hod., v 0.55 hod. a v 1.45 hod. do vězeňského zařízení XY a tam pracujícímu A. S. se představil vždy pod jménem „XY“, aby mohl mluvit s A. U. V telefonátu ve 23.30 hodin prohlásil vůči A. S.: „Řekněte paní U., že je kunda.“
Dopisem ze dne 15. 9. 2017 byl odsouzený ze strany příslušného služebně nadřízeného pracovníka vládní inspektorky A. U. vyzván, aby upustil od dalšího navazování kontaktu s ní.
Přesto v období od 20. 9. 2017 do 11. 10. 2017 znovu pětkrát volal do vězeňského zařízení XY, aby kontaktoval A. U. V době mezi 20. 11. 2017 a 26. 11. 2017 volal do vězeňského zařízení XY dvakrát a vyjádřil se vůči tam pracujícímu B., že A. U. stále ještě miluje. Jak odsouzený předpokládal, měla poškozená A. U. z důvodu velkého počtu telefonátů a vytrvalého chování odsouzeného strach, že najde, kde bydlí, aby ji tam poté skutečně vyhledal. Proto se při opouštění vězeňského zařízení XY vždy znovu rozhlížela kolem a měla problém uspořádat si svůj život beze strachu.
Usnesením Obvodového soudu v Nördlingenu, Spolková republika Německo, ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 6 Ds 407 Js 132123/17, který nabyl právní moci dne 7. 3. 2019, bylo na základě shora citovaných pravomocných rozhodnutí Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 8599/17, a Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 10013/17 (ohledně nichž bylo usnesením Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 10013/17, který nabyl právní moci dne 29. 11. 2018, rozhodnuto o sloučení těchto postupně uložených trestů do celkového úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců), a na základě pravomocného rozsudku Obvodového soudu v Nördlingenu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 6 Ds 407 Js 132123/17, rozhodnuto o sloučení postupně uložených trestů do celkového úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. F. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 8599/17, ohledně skutků v nichž jsou spatřovány trestné činy vyhrožování v jednočinném souběhu s urážkou, urážkou ve dvou případech, v jednom případě v jednočinném souběhu s vyhrožováním a porušením domovní svobody ve dvou případech, v jednom případě v jednočinném souběhu s vyhrožováním, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to přinejmenším trestných činů vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku.
Jde-li o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Weissenburg i. Bay, Spolková republika Německo, ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 3 Ds 1051 Js 10013/17, ohledně skutků v nichž jsou spatřovány trestné činy poškození věci, pokus o útisk a poškození věci v jednočinném souběhu s urážkou a pokusem o útisk v jednočinném souběhu s urážkou, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to přinejmenším trestných činů poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákona.
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Nördlingenu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 6 Ds 407 Js 132123/17, ohledně skutku, v němž je spatřován trestný čin pronásledování v jednočinném souběhu s urážkou podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to přinejmenším trestného činu nebezpečného pronásledování podle § 354 tr. zákoníku.
Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. F. se dopustil trestné činnosti, kterou vyhrožoval úřední osobě pro výkon její pravomoci, v jiných osobách vzbudil důvodnou obavu o jejich život nebo zdraví a rovněž způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se dopustil více trestných činů, jakož i zavrženíhodným způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. F. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu