11 Tcu 61/2024-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. 6. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. Š., rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 3. 2022, sp. zn 1 KLs 3500 Js 506 11393/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 3. 2022, sp. zn 1 KLs 3500 Js 506 11393/21, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. Š. uznán vinným trestným činem závažné loupeže podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 1 bod 1b, § 250 odst. 3, § 22, § 23 a § 64 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. Š. dopustil trestné činnosti tím, že: dne 10. 8. 2021 vstoupil do obchodu s potravinami XY „XY“ na ulici XY v XY XY, v úmyslu získat peníze na zaplacení nájmu a nákup alkoholu. Majitelka prodejny E. S. G. chtěla kolem 16.45 hod. prodejnu zavřít, a proto po odchodu posledního zákazníka nejprve zamkla vstupní dveře a chtěla zavřít i dveře výstupní. Než tak stačila učinit, vnikl otevřenými výstupními dveřmi do supermarketu odsouzený, který měl na obličeji masku, černé oblečení, kuklu a rukavice s cvočky. S. G., která si okamžitě uvědomila, že se jedná o přepadení, chytil levou rukou za pravé rameno a namířil směrem k její hlavě předmět podobný pistoli, který držel v pravé ruce. Poté se ji pokusil vtáhnout do prostoru pokladen, kam jej následovala, vytáhl z oděvu igelitovou tašku fialové barvy a požádal ji, aby mu dala peníze z pokladny. S. G. postřehla, že je odsouzený nervózní a usoudila, že i on sám má velký strach. Protože se nechtěla přibližovat ke zbrani, předstírala, že ničemu nerozumí a podařilo se jí couváním opustit obchod a venku se máváním a křikem snažila přivolat pomoc. Na základě toho před supermarketem zastavil auto H. W. Mezitím odsouzený vytrhl elektronickou pokladnu z ukotvení a pokusil se - kvůli kabelům ovšem neúspěšně - pokladnu i s jejím peněžitým obsahem odcizit. Když si uvědomil, že před vchodem do supermarketu zastavilo vozidlo, a věděl, že svůj plán nebude moci dokončit, dále v pokusu o dokonání trestného činu nepokračoval a ze supermarketu vyběhl, přeběhl silnici a běžel po XY a po XY až na konec obce, kde měl zaparkované své auto, modrou Škodu Fabii. Při útěku jej H. W. pronásledoval, odsouzenému se nicméně podařilo v autě ujet do České republiky. Následující den, 11. 8. 2021, kolem 11:05 hod. před svým bytem na XY v XY XY, byl zadržen, v té době měl již sbalené cestovní zavazadlo a chtěl se orgánům činným v trestním řízení dobrovolně přihlásit. Odsouzený trpí závislostí na alkoholu a opiátech, které má tendenci konzumovat v nadměrném množství. Pod vlivem těchto látek byl i v době spáchání trestného činu, aniž by však jeho schopnosti své chování chápat a ovládat byly omezené či vymizelé.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. Š. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. Š. se ze zištných důvodů dopustil zavrženíhodného jednání, kterým se chtěl na cizím majetku obohatit. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. Š. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu