11 Tcu 62/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. března 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. Š., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 501 Hv 179/03v, a to pro trestný čin organizování kriminální činnosti podle § 278a rakouského trestního zákona, trestný čin převaděčství podle § 104 odst. 1, § 105 odst. 1 č. 1 a odst. 2 rakouského cizineckého zákona a trestný čin převaděčství podle § 104 odst. 1 a 3, 1. a 2. případ rakouského cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 501 Hv 179/03v, jenž nabyl právní moci dne 20. 10. 2003, byl J. Š. uznán vinným trestným činem organizování kriminální činnosti podle § 278a rakouského trestního zákona, trestným činem převaděčství podle § 104 odst. 1, § 105 odst. 1 č. 1 a odst. 2 rakouského cizineckého zákona a trestným činem převaděčství podle § 104 odst. 1 a 3, 1 a 2 případ rakouského cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu v podstatě tím, že
I. v době od 1. 1. 2000 do 11. 12. 2000 se na různých místech České republiky a Rakouska ve chtěné a vědomé součinnosti spojil s větším počtem osob na delší dobu za účelem podnikání, které bylo orientováno na opakující se a plánované páchání závažného trestného jednání v oblasti převaděčství, za účelem obohacení se ve velkém rozsahu a podílel se minimálně v bodě II a III na převedení osob,
II. v době od začátku roku 2000 do 30. 6. 2000 opakovaně v oblasti obcí N., B. a. d. W., T. v oblasti velkého prostoru V., H., G. a na jiných místech vědomě podpořil protiprávní přicestování více než 5 cizinců tím, že
a) dne 8. 5. 2000 přijal s blíže neznámými osobami do svého osobního automobilu čtyři čínské státní příslušníky po jejich ilegálním překročení hranic na LH 62, hraniční kámen V/54, aby je dále předal v T. na parkovišti u M. další osobě k transportu do Itálie.
V době mezi 16. 6. 2000 a 30. 6. 2000
b) opakovaně pověřil zvlášť stíhaného a pravomocně odsouzeného M. C., aby fungoval při převádění přes Rakousko jako předjezdec, jel vpředu osobním automobilem Honda Civic SPZ CBR 61 – 95, jistil transporty a varoval před policejními kontrolami, přičemž převedl celkem minimálně 16 ilegálních osob,
c) opakovaně vyplatil M. C. za každý jednotlivý dílčí čin z bodu b) převaděčskou mzdu ve výši 3000,-Kč,
d) opakovaně určoval místa převzetí na LH 62, hraniční kámen V/54 a také transportní jízdy a místa výstupu ilegálních osob a instruoval řidiče převaděčských vozidel,
e) opakovaně instruoval zvlášť stíhaného a pravomocně odsouzeného N. L. H., aby převezl jím v místě předání přijaté osoby svým osobním automobilem Pontiac Transport, státní poznávací značky W 29852J do Vídně do předem určených převaděčských bytů,
f) opakovaně organizoval bezproblémový průběh převádění, aktivně na nich spolupracoval, rekrutoval a organizoval částečně jmenovitě neznámé pěší převaděče a převaděče řídící osobní automobily a také je vyplácel.
III. v době od 1. 7. 2000 do 11. 12. 2000 v součinnosti se jmenovitě neznámými osobami v P., I. a A. a zvlášť stíhanými osobami jako člen kriminální skupiny podporoval protiprávní přicestování čínských státních příslušníků, do některého z členských států Evropy, jejichž počet není dosud určen a to za nemalou majetkovou výhodu tím, že
a)určil dne 4. 7. 2000, 5. 7. 2000, 9. 7. 2000, 10. 7. 2000 a v termínech které již není možné zjistit zvlášť stíhaného a pravomocně odsouzeného M. T. jako řidiče a V. K. jako spolujezdkyni motorového vozidla Honda Civic, české SPZ CBR 61 – 95, jako předjezdce, kteří mají navigovat a varovat před policejními kontrolami,
b) v těchto dnech pověřil zvlášť stíhaného a pravomocně odsouzeného M. C., aby převzal vždy minimálně 4 ilegální osoby na LH 62, hraniční kámen V/54 do svého osobního automobilu české SPZ BCK 91 – 55, aby je odvezl do T., a tam je předal třetí osobě za účelem jejich dalšího odvozu do V.,
c) odměnil M. T. za popsanou činnost v bodě a) vždy minimálně 3000,-Kč,
d) odměnil M. C. za činnost popsanou v bodě b) minimálně 5000,-Kč,
e) organizoval jmenovitě neznámé pěší převaděče pro ilegální přechod čínských státních příslušníků z České republiky do Rakouska a dále do Itálie a Anglie,
f) organizoval bezproblémové převádění a organizoval aktivně činné, jmenovitě neznámé pěší převaděče jako převaděče svojí činnosti vozidly a tyto částečně vyplácel.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. Š. se za účelem zajištění si soustavného příjmu podílel opakovaně, jako organizátor skupiny pracující na území více států, dlouhodobě na ilegální organizované přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík