11 Tcu 62/2025-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. 8. 2025 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. P., rozsudkem soudu v Cagliari, Italská republika, ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 3438/2020, rozsudkem soudu v Cagliari, Italská republika, ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1719/2022, a to pro trestné činy proti státu, veřejnému pořádku, výkonu spravedlnosti nebo veřejným činitelům (body A/, D/) a úmyslného poškození nebo zničení majetku (bod B/), podle příslušných ustanovení italského trestního zákona, a rozsudkem soudu v Anconě, Italská republika, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 202/2022, a to ve spojení s usnesením státního zastupitelství u soudu v Anconě, Italská republika, ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. SIEP 420/2023, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 1 (jednoho) měsíce, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky R. P., rozsudkem soudu v Cagliari, Italská republika, ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1719/2022, a to pro trestný čin nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle § 4 zák. ze dne 18. 4. 1975, č. 110 (bod C/), a to ve spojení s usnesením státního zastupitelství u soudu v Anconě, Italská republika, ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. SIEP 420/2023, a tomu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) měsíců, se zamítá.
Rozsudkem soudu v Cagliari, Italská republika, ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 3438/2020, který nabyl právní moci dne 2. 1. 2021, byl R. P. uznán vinným trestným činem násilí proti státu, veřejnému pořádku, výkonu spravedlnosti nebo veřejným činitelům podle § 337 italského trestního zákona a trestným činem způsobení těžké újmy na zdraví podle § 582 a § 285 italského trestního zákona. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se R. P. dopustil trestné činnosti tím, že dne 21. 11. 2020: A/ v souvislosti s kontrolou totožnosti jeho osoby použil proti policistům M. S. a S. P., působících na policejní stanici ve XY, násilí při plnění jejich služebních povinností, kdy na ně zaútočil kopanci a údery rukou do těla a obličeje,
B/ v důsledku jednání popsaného v bodě A/ způsobil těmto policistům zranění, a to S. P. bolesti krční páteře, odřeniny pravého kolene a mírnou funkční poruchu prstu pravé ruky s celkovou délkou léčby v trvání 35 dnů a M. S. drobnou odřeninu na lebeční klenbě, drobnou odřeninu levého kolene a levého lokte a bolestivost lícní kosti.
Dále byl R. P. rozsudkem soudu v Cagliari, Italská republika, ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1719/2022, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2022, uznán vinným v bodě A/ trestným činem proti státu, veřejnému pořádku, výkonu spravedlnosti nebo veřejným činitelům podle § 337 italského trestního zákona, v bodě B/ trestným činem úmyslného poškození nebo zničení majetku podle § 61 bod 2 a § 635 italského trestního zákona, v bodě C/ trestným činem nedovoleného držení nebo používáním zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle § 4 zák. ze dne 18. 4. 1975, č. 110 italského trestního zákona a v bodě D/ trestným činem násilí a vyhrožování jiné osobě a úmyslného poškození nebo zničení majetku podle § 81 odst. 2 a § 635 italského trestního zákona. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se R. P. dopustil trestné činnosti tím, že dne 27. 4. 2022 v XY: A) vůči veřejným činitelům – strážm. F. P. a des. P. S., operační rádiomobilní jednotce působící na policejní stanici XY, použil při výkonu jejich služby násilí a výhrůžky, když poté, co byl na žádost operačního střediska zadržen v ulici XY v XY, protože útočil na S. I., na žádost policistů, aby je následoval na nedalekou místní policejní stanici, se nejprve pokusil zasáhnout strážm. F. P. úderem do hlavy a následně, když se jej snažil posadit do služebního vozidla Alfa Giulietta, reg. zn. XY, udeřil hlavou a pěstmi do okna výše uvedeného vozidla, které poškodil,
B) trestným činem uvedeným v bodě A/ způsobem v něm popsaným, tedy násilím a vyhrožováním veřejným činitelům při nastupování do služebního vozu Alfa Giulietta, reg. zn. XY, udeřil hlavou a pěstmi do okénka vozidla, čímž toto částečně vyřadil z provozu,
C) ze svého bydliště bez přiměřeného důvodu přinesl a měl u sebe nůž o délce 19 cm, přičemž čepel je dlouhá 8 cm,
D) dopustil se násilí a výhrůžek vůči jiné osobě, spočívající v tom, že nejprve násilím narazil do předních dveří spolujezdce vozu Fiat 500, s reg. zn. XY řízeného S. J., a poté, co se jej tento pokusil uklidnit, se opětovně vrhl proti jeho vozidlu, jednou nohou šlápl na nárazník a kopanci poškodil a znehodnotil přední kapotu vozidla a některé části učinil zcela nepoužitelnými.
Dále byl R. P. rozsudkem soudu v Anconě, Italská republika, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 202/2022, který nabyl právní moci dne 6. 7. 2023, uznán vinným trestným činem proti státu, veřejnému pořádku, výkonu spravedlnosti nebo veřejným činitelům podle § 337 italského trestního zákona, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se R. P. dopustil trestné činnosti tím, že: dne 30. 6. 2020 v XY, v souvislosti s výkonem služby dopustil se násilí a nadávek vůči policistům C. S. G. M. a U. A., v té době sloužících u mobilní jednotky policejního ředitelství v XY, v souvislosti s jejich zásahem na základě hlášení o zraněné osobě v prodejně. Poté, co odsouzeného P. zastavili za účelem zjištění jeho totožnosti, začal policistům vulgárně nadávat „zasraní fízlové, já neudělal ani hovno, chci jít domů“, přičemž se současně proti nim vrhal a snažil se je zasáhnout ranami a kopanci.
Usnesením státního zastupitelství u soudu v Anconě, Italská republika, ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. SIEP 420/2023, které nabylo právní moci téhož dne, bylo na základě shora citovaných odsouzení pravomocnými rozsudky soudu v Cagliari, Italská republika, ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 3438/2020 a ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1719/2022 a rozsudkem soudu v Anconě, Italská republika, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 202/2022, rozhodnuto o celkovém jednotném trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 3 (tří) měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zák. č. 427/2023 Sb. i nadále aplikuje ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (zaznamenáno do jeho evidence). V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený R. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie), přičemž tato odsouzení byla notifikována Rejstříku trestů dne 13. 6. 2022 a 27. 12. 2023 (viz č. l. 7, 9, 16 a 17 spisu).
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona, zamítne. Obdobně se postupuje i v případech, kdy návrh podle § 4a odst. 3 zákona se vztahuje k více cizozemským rozhodnutím ohledně odsouzení občana České republiky. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení rozsudkem soudu v Cagliari, Italská republika, ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 3438/2020, ohledně skutků, v nichž jsou spatřovány trestné činy násilí proti státu, veřejnému pořádku, výkonu spravedlnosti nebo veřejným činitelům a způsobení těžké újmy na zdraví podle příslušných ustanovení italského trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká jednání, které vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu násilí proti orgánu veřejné moci podle § 323 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku)
Pokud jde o odsouzení rozsudkem soudu v Anconě, Italská republika, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 202/2022 ohledně skutku, v němž je spatřován trestný čin násilí proti státu, veřejnému pořádku, výkonu spravedlnosti nebo veřejným činitelům podle příslušných ustanovení italského trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká jednání, které vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu násilí proti orgánu veřejné moci podle § 323 tr. zákoníku).
Podmínka oboustranné trestnosti je pak s ohledem na výše uvedené splněna i ohledně skutků pod body A/, B/, D/ z rozsudku soudu v Cagliari, Italská republika, ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1719/2022, v němž jsou spatřovány v bodě A/ trestný čin proti státu, veřejnému pořádku, výkonu spravedlnosti nebo veřejným činitelům, v bodě B/ trestný čin úmyslného poškození nebo zničení majetku a v bodě D/ trestný čin násilí a vyhrožování jiné osobě a úmyslné poškození nebo zničení majetku podle příslušných ustanovení italského trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká jednání, které vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů násilí proti orgánu veřejné moci podle § 323 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku).
Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. P. se dopustil výhrůžek a fyzického napadení vůči orgánu státní moci pro výkon její pravomoci, vyhrožoval jiné osobě a způsobil též škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil opakovaně, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedenou část odsouzení R. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Oproti tomu není podmínka oboustranné trestnosti splněna ohledně části jeho odsouzení rozsudkem soudu v Cagliari, Italská republika, ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1719/2022, jímž byl uznán vinným v bodě C/ trestným činem nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle § 4 zák. ze dne 18. 4. 1975 č. 110 italského trestního zákona, spočívajícího v podstatě v tom, že: ze svého bydliště bez přiměřeného důvodu přinesl a měl u sebe nůž o délce 19 cm, přičemž čepel je dlouhá 8 cm, neboť toto jednání nevykazuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky.
Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců zamítl.
Lze tedy konstatovat, že toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, v této části zamítl,
V důsledku toho pak společný trest odnětí svobody uložený usnesením státního zastupitelství u soudu v Anconě, Italská republika, ze dne 8. 1. 2023, sp. zn. SIEP 420/2023, činí 3 (tři) roky a 1 (jeden) měsíc.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 8. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu