11 Tcu 63/2022-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 15. 3. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. P., nar. XY v XY, trestním příkazem Okresního soudu v Trnavě, Slovenská republika, ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 6T/44/2020, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Trnavě ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 6T/44/2020, který nabyl právní moci dne 18. 6. 2020, byl M. P. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 156 odst. 1 slovenského trestního zákona v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 364 odst. 1 písm. a) slovenského trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený M. P.:
dne 5. 3. 2020 přibližně v čase okolo 22:20 hod. v obci XY na ulici XY před hostincem B. na veřejně přístupném místě fyzicky napadl poškozeného V. Č. tak, že ho udeřil nejméně čtyřikrát rukou zavřenou v pěst do tvářové oblasti hlavy, čímž způsobil poškozenému V. Č. lehké zranění – otřes mozku středně těžkého charakteru, tržně zhmožděné ranky tváře v oblasti levého obočí, nosu a rtů, zlomeninu nosových kostí tříštivého charakteru s posunem kostních úlomků a zlomeninu – prasklinu patologického propojení 5. a 6. krčního obratle při podvrtnutí krční páteře, s dobou léčení a s tím souvisejícím ztížením obvyklého způsobu života v trvání nepřesahujícím 5 týdnů.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. P. jinému úmyslně ublížil na zdraví a fyzicky, na místě veřejnosti přístupném, se dopustil výtržnosti tím, že napadl jiného. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem útoku na poškozeného a závažností jeho zranění. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 3. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu