11 Tcu 67/2025-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. Č., rozsudkem Okresního soudu ve Zgierzu, Polská republika, ze dne 22. 4. 2022, sp. zn. II K 14/22, který nabyl právní moci dne 29. 4. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve městě Zgierz, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 22. 4. 2022, sp. zn. II K 14/22, který nabyl právní moci dne 29. 4. 2022, byl J. Č. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle čl. 18 § 3 ve spojení s čl. 264 § 2 a čl. 264a § 1 a čl. 11 § 21 polského trestního zákoníku (jednání popsané pod bodem I. rozsudku), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu ve Zgierzu se odsouzený J. Č. shora uvedené trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
I. v přesně nezjištěné době mezi 1. 10. a 22. 10. 2021, na nezjištěném místě na území Polské republiky, se skutkovým následkem ve městě XY, jednal společně a po vzájemné dohodě s jinými dosud nezjištěnými osobami, s cílem získání majetkového prospěchu a se záměrem, aby celkem 37 osob iráckého původu, narozených v období let 1992 až 2006 (podrobně identifikovaných v rozsudku polského soudu), překročilo státní hranici Polské republiky s Běloruskou republikou v rozporu s právními předpisy, a to za použití lsti a ve spolupráci s dalšími osobami. Tím, že jim J. Č. poskytl dopravní prostředek, konkrétně nákladní motorové vozidlo tov. zn. Ford Transit, registrační značka XY, a přepravil je uvedeným vozidlem po dálnici XY ve směru na XY, konkrétně do lokality XY, Lodžské vojvodství, jim napomohl k tomuto protiprávnímu činu. Tyto osoby, které byly cizími státními příslušníky, přitom neměly platné doklady opravňující je k překročení státní hranice ani k pobytu na území Polské republiky. Tímto jednáním jim tak odsouzený umožnil a usnadnil pobyt na území Polské republiky v rozporu s platnými právními předpisy.
3. Dne 14. 8. 2025 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu ve Zgierzu, Polská republika, ze dne 22. 4. 2022, sp. zn. II K 14/22, který nabyl právní moci dne 29. 4. 2022, ve vztahu k osobě J. Č. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. Č. je občanem České republiky, byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů dne 22. 6. 2022 (viz č. l. 7 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění příslušného polského soudu je totiž zřejmé, že odsouzený společným jednáním s dalšími dosud neztotožněnými osobami jako člen organizované skupiny za úplatu jinému pomáhal nedovoleně překročit státní hranici. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť v rámci projednávaného skutku odsouzený spáchal závažný delikt narušující činnost orgánu veřejné moci tím, že se podílel na pašování většího počtu osob, které nebyly státními příslušníky žádného z členských států Evropské unie, na území Evropské unie. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména celkovým počtem osob, které jím měly být na území Evropské unie pašovány, když se jednalo celkem o třicet sedm cizinců, z toho šest dětí, tj. osob mladších osmnácti let. Přehlédnout nelze ani jeho bohatší trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že v letech 2003 a 2006 byl na území České republiky celkem dvakrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení obou těchto odsouzení je na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl J. Č. v rozmezí let 2021 až 2024 celkem pětkrát pravomocně odsouzen za další trestnou činnost též na území Spolkové republiky Německo. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zgierzu, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. Č. příslušným soudem Polské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu