11 Tcu 68/2024-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. D., rozsudkem Zemského soudu v St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 13 Hv 62/21m, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu v St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 13 Hv 62/21m, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2022, byl J. D. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak trestným činem profesionálně prováděné krádeže podle § 127, § 130 odst. 1 první případ rakouského trestního zákoníku (StGB) (jednání popsané pod bodem I.) a jednak trestným činem kladení odporu orgánu veřejné moci podle § 15, § 269 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB) (jednání popsané pod bodem II.), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v St. Pölten se J. D. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
dne 18. 8. 2021 ve XY I./ za účelem výdělku (§ 70 odst. 1 č. 3 StGB) odcizil níže uvedeným osobám cizí movité věci, a to s úmyslem sebe nebo třetí osobu jejich odcizením protiprávně obohatit, konkrétně: A/ poškozené H. S. odcizil z jejího neuzamčeného domu finanční hotovost v celkové výši cca 390 EUR a náhrdelník v hodnotě, kterou již nelze určit, B/ poškozenému A. D. odcizil pár bot v hodnotě 40 EUR, které byly ponechány před jeho vchodovými dveřmi;
II/ se pokusil násilím zabránit policistům F. S. a L. L. v plnění jejich služebních povinností, a to tak, že A/ se pokusil zabránit svému předvedení na služebnu městské policie v XY k úřednímu projednání, a to tak, že dvakrát namířil sevřenou pěstí na F. S. a pokusil se ho udeřit, čemuž L. L. dokázal zabránit tím, že ho chytil za ruku; B/ se pokusil zabránit svému zatčení po činu v bodě II.A./ a to tak, že se pokusil vymanit ze sevření L. L. a F. S.. 3. Dne 8. 7. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 13 Hv 62/21m, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2022, ve vztahu k osobě J. D. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. D. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů dne 22. 3. 2022 (viz č. l. 2 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, jež vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně jednak pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem I.) a jednak přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem II.). Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený jednáním popsaným pod bodem I. více dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč] a současně dílem neoprávněně vnikl do obydlí jiného [tj. ve smyslu § 133 tr. zákoníku do domu či jiné prostory sloužící k bydlení, včetně příslušenství k nim náležejícím]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku rakouského soudu pod bodem I. je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen a potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 2 T 23/2021, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 7 To 117/2021, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, který vykonal dne 9. 8. 2021. V případě jednání popsaného pod bodem II. navíc odsouzený užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, konkrétně strážníků městské policie. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout mimo jiné fakt, že odsouzený svým jednáním souběžně naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1990 až 2021 byl na území České republiky celkem jednatřicetkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení některých odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v období let 2013 až 2021 dopustil celkem v devíti případech další trestné činnosti, a to rovněž převážně majetkového charakteru, též na území Spolkové republiky Německo, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Nizozemského království. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v St. Pölten, uložena nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. D. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu