11 Tcu 69/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. června 2006 v neveřejném
zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení
cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů
do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky R.
K. , rozsudkem Oblastního soudu Zgorzelec, Polská republika, ze dne 9. 5.
2005, sp. zn. II K 143/05.
Výše uvedeným rozsudkem Oblastního soudu Zgorzelec, Polská republika, jenž
nabyl právní moci dne 20. 5. 2005, byl R. K. uznán vinným trestným činem
podle čl. 258 § 1, trestným činem podle čl. 18 § 3 v návaznosti na čl. 264 § 3,
čl. 12 a čl. 110 § 1, § 2 a trestným činem podle čl. 13 § 1 v návaznosti na čl.
275 § 2 trestního zákoníku Polské republiky a odsouzen k celkovému trestu
odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený R. K. dopustil podle zjištění
soudu tím, že:
1. se v období od června 2004 do prosince 2004 v oblasti Z. a v dalších
místech dolnoslezského vojvodství a v městech H. a L. na území České
republiky, účastnil činnosti organizované zločinecké skupiny, jejíž členy byly
dále K. K. , D. W. , T. O. , S. P. a jiné osoby, které měly za cíl páchat
trestné činy, spočívající v organizování ilegálních přechodů státní hranice z
Polské republiky do České republiky pro občany asijských států, Ukrajiny a
Moldavské republiky,
2. v období od června 2004 do prosince 2004 v Z. , dolnoslezské
vojvodství a v městech H. a L. na území České republiky, opakovaně a s předem
naplánovaným záměrem, společně a po dohodě s K. K. , D. W. , T. O. , S. P.
a dalšími osobami, téměř ve dvaceti případech poskytl v rozporu s příslušnými
právními předpisy pomoc při nezákonném překročení státní hranice z Polské
republiky do České republiky přinejmenším padesáti občanům asijských zemí,
Ukrajiny a Moldavské republiky, přičemž si byl vědom, že uvedené osoby v
rozporu s příslušnými právními předpisy překročily státní hranici do Polské
republiky, a že nemají vstupní víza pro území Evropské unie a byl si rovněž
vědom, že nemohou legálně přicestovat na území České republiky. Uvedeného
jednání se odsouzený konkrétně dopustil tak, že přebíral cizince v blízkosti
státní hranice na území České republiky a svým autem je dovážel do oblasti L. ,
dále pronajímal lidi k fyzickému převádění výše uvedených cizinců z České
republiky do Spolkové republiky Německo, telefonicky koordinoval jednotlivé
převody a finančně se vypořádával s jednotlivými členy skupiny,
3. se dne 1. 12. 2004, na silničním hraničním přechodu v Z. ,
dolnoslezské vojvodství, pokusil nezákonně převést přes státní hranici z České
republiky do Polské republiky cestovní doklady potvrzující totožnost jiných
osob, tj. ukrajinské pasy, vydané na jméno P. M., vydané na jméno F. G.,
vydané na jméno K. V. , ale plánovaného cíle nedosáhl, neboť byl zadržen
příslušníkem pohraniční stráže.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 1. 6. 2006, pod sp. zn.
323/2006–MO–M/5, podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů
(dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše
uvedeného odsouzení polským soudem do evidence Rejstříku trestů České
republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 5. 6.
2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny
zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku
trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České
republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se
do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České
republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle
právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu
a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud
Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku
trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení
soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že
odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem,
přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle
příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného
překročení státní hranice podle § 171a tr. zák., popř. trestný čin účasti na
zločinném spolčení podle § 163a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky
ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. Odsouzený R.
K. se sice ve vícero případech podílel na ilegálním převodu velkého množství
cizinců přes státní hranici, což je relativně nebezpečná trestná činnost,
poškozující zájmy České republiky, byl mu však uložen takový druh trestu
(celkový trest odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců), že ustanovení § 4
odst. 2 zákona nelze v tomto smyslu pokládat za splněné.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva
spravedlnosti České republiky nevyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch