11 Tcu 69/2025-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 4. 9. 2025 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, P. S., rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 30 Ds 206 Js 19072/20, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 30 Ds 206 Js 19072/20, který nabyl právní moci 11. 2. 2021, byl P. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §§ 242 odst. 1, 243 odst. 1 věta 2 č. 1, 25 odst. 2 StGB (německého trestního zákoníku) a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. S. v součinnosti s odsouzeným F. a odsouzeným U. dopustil trestné činnosti tak, že: „V blíže neznámé době dne 25.08.2020 mezi 18.00 hod. a 22.00 hod. se odsouzení F. a S. dostali blíže neznámým způsobem do vnější části areálu společnosti Bauhaus, XY, XY. Odsouzení tam ve vědomé a úmyslné součinnosti odcizili dle svého společně připraveného plánu trestného činu deset směšovacích baterií, deset tvářecích strojů, vrtací kladiva a akumulátorové šroubováky, jakož i šest dalších elektronických přístrojů v celkové hodnotě cca 7 066,49 EUR, aby si je ponechali pro sebe, ačkoli věděli, že na toto neměli nárok. Předměty si odsouzení F. a S. připravili na volném prostranství předem během otevírací doby, aby je odtud po uzavření obchodu mohli odcizit. Oba odsouzení naskládali připravené nástroje do dvou nádob na odpad nacházejících se ve venkovní oblasti, areál závodu opustili dveřmi pro nouzový východ ve venkovní oblasti a nádoby na odpad přepravili přes násep dolů směrem k areálu firmy Metro nacházející se vedle firmy Bauhaus. Tam oba odsouzené vyzvedl odsouzený U. s osobním motorovým vozidlem Škoda, česká registrační značka XY, který o předchozím průběhu skutku věděl, schvaloval ho a připojil se k němu. Poté, co odsouzení F. a S. naskládali odcizené věci v zavazadlovém prostoru a na zadní sedačce, odsouzený U. odtud odjel s oběma zbývajícími odsouzenými a s odcizenými věcmi, aby si je ponechali on i oba zbývající odsouzení pro sebe.“
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie), přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů dne 27. 8. 2021 (viz č. l. 3 spisu). Odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (minimálně trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, s ohledem na speciální recidivu odsouzeného a výši způsobené škody přesahující hranici škody větší – částka 100 000 Kč a vyšší). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. S. se pro svůj finanční prospěch podílel na krádeži a tím porušil zájem na ochraně cizího majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že podle zákonů České republiky se dopustil tohoto trestného činu v kvalifikované skutkové podstatě a škoda, kterou trestným činem způsobil, podstatně převyšuje hranici škody větší. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Lze proto dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 9. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce