11 Tcu 7/2024-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 14. 11. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky M. Č., rozsudkem Okresního soudu Brandenburg an der Havel, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 21 Ds 4102 Js 17269/21.
1. Rozsudkem Okresního soudu Brandenburg an der Havel, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 21 Ds 4102 Js 17269/21, který nabyl právní moci 26. 5. 2022, byl M. Č. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu porušení ochranného dohledu podle § 145a německého trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému, při zahrnutí trestu z rozsudku téhož cizozemského soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 21 Ds 4102 Js 37734/19 (144/20), který nabyl právní moci 9. 9. 2021, uložen souhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 7 (sedmi) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedeného trestného činu dopustil (stručně řečeno) tím, že:
pravomocným usnesením ze dne 6. 2. 2018 senát pro výkon trestu Zemského soudu Cottbus (spis. zn.: 21 StVK 111/18) uložil odsouzenému ochranný dohled a současně odsouzenému, mimo jiné pod pohrůžkou pokuty, bylo nařízeno, aby se do jednoho měsíce po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody osobně dostavil ke svému probačnímu úředníkovi a aby se dále na další schůzky dostavoval na pracoviště probačního úředníka ve stanovených termínech.
Tento pokyn odsouzený ani přes pozvánky svého probačního úředníka, pana S., nesplnil. Dne 3. 11. 2020 se odsouzený vydal bez ohlášení na pracoviště probačního úředníka, který tam nebyl přítomen. Odsouzený neuposlechl ani dalších pozvánek a omluvil se prostřednictvím své sestry.
Odsouzený byl naposledy odsouzen dne 13. 5. 2020 Okresním soudem Brandenburg an der Havel pro padělání listin ve vícečinném souběhu s řízením bez nezbytného řidičského oprávnění ve 2 případech k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně. Porušením pokynů je ohrožen účel ochranného dohledu.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky a byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 22. 6. 2022.
7. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna, neboť jednání odsouzeného uvedené v bodu II. odůvodnění rozsudku cizozemského soudu nevykazuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky (srov. zejména § 337 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 98 odst. 1 tr. zákoníku).
8. Za daného stavu tak nejsou splněny všechny formální podmínky § 4a odst. 3 citovaného zákona.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti nevyhověl a tento zcela zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 11. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu