11 Tcu 70/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 29. června 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. N. , rozsudkem Okresního soudu Spišská Nová Ves, Slovenská republika, ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 3 T 50/05, pro trestný čin obchodování s lidmi podle § 246 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 48 (čtyřiceti osmi) měsíců.
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu Spišská Nová Ves, Slovenská republika, jenž ohledně M. N. nabyl právní moci dne 11. 4. 2006, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem obchodování s lidmi podle § 246 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců. Podkladem pro to bylo zjištění cizozemského soudu, že jednak v letních měsících roku 2004 zlákal Ĺ. P. k provozování prostituce slibem dobrého výdělku a zneužitím jeho sociální situace a po jeho vycestování z obce B. , okr. S. N. V. do K. , jej vozil oblečeného do jím opatřených ženských šatů na blíže nezjištěná místa v Č. T. , kde poškozený vykonával prostituci jako gay a získané peníze odevzdával obviněnému, jednak v přesně nezjištěné době v létě roku 2004 v obci B. , okres S. N. V. , po předchozí dohodě s J. B. zlákal k provozování prostituce V. Ž. , a Ĺ. P. , a to slibem dobrého výdělku zneužívaje jejich sociální situace, když poskytl blíže nezjištěnou finanční hotovost V. Ž. , za účelem vyžádání jejího souhlasu k této činnosti, a poté poškozené motorovým vozidlem přepravil do Č. T. , kde prováděli prostituci a získané peníze odevzdávali obviněnému M. N. a J. B. , a dále pak dne 10. 9. 2004 kolem 20:00 hod. v obci B. , okres S. N. V., po předchozí dohodě s dalšími spolupachateli poskytli V. Ž. st. 500, Sk a balíček tabáku za účelem vyžádání jejího souhlasu s tím, aby její dcera V. Ž. ml. odjela s nimi do České republiky provozovat prostituci a následně s V. Ž. ml. nastoupili do osobního auta a odjeli směrem do České republiky, přičemž na rozcestí u obce H. byli zastaveni hlídkou policie.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin kuplířství podle § 204 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. N. se dopustil trestné činnosti, k jejímuž postihu Českou republiku zavazuje i mezinárodní úmluva (Mezinárodní smlouva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného ze dne 2. 12. 1949), činu se dopouštěl ve více případech a též v součinnosti s dalšími osobami.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík