11 Tcu 71/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. prosince 2001 v neveřejném
zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení
cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů
zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. F., rozsudkem
Oblastního soudu v Przemyśli ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. II K 1060/99, Polská
republika, a to pro trestný čin podle čl. 63 § 1, čl. 87 § 1, čl. 7 § 1
finančního trestního zákoníku Polské republiky a trestný čin podle čl. 270 § 1
trestního zákoníku Polské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho
roku a šesti měsíců a k trestu propadnutí věci - 20 200 litrů lihu.
Rozsudkem Oblastního soudu v Przemyśli ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. II K
1060/99, Polská republika, jenž nabyl právní moci dne 3. 12. 1999, byl V. F.
uznán vinným trestným činem podle čl. 63 § 1, čl. 87 § 1, čl. 7 § 1 finančního
trestního zákoníku Polské republiky a trestným činem podle čl. 270 § 1
trestního zákoníku Polské republiky. Uvedených trestných činů se podle zjištění
soudu dopustil tím, že dne 26. 2. 1999 v M., P. v., uvedl v omyl funkcionáře
Celního úřadu v P.i uvedením pravdě neodpovídajících údajů v celním prohlášení
a v dokumentech, které jsou podkladem pro celní odbavení a současně předložil
ke kontrole zfalšované údaje, zapsané na příslušných formulářích týkajících se
převáženého zboží, odběratelů a celních odbavení v dokladech, s úmyslem jejich
použití místo pravdivých, a to: fakturu, certifikát jakosti ředidla typu 646 a
mezinárodní přepravní list CMR, na základě čehož přivezl z Ukrajinské republiky
do Polské republiky 20 200 litrů lihu v hodnotě 119 988 PLN bez jejich
předchozího označení kolky akcízu a ohrozil tak Státní pokladnu krácením
celních poplatků. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody
v trvání jednoho roku a šesti měsíců a k trestu propadnutí věci - 20 200 litrů
lihu.
Dne 15. 11. 2001 pod sp. zn. 3196/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti
České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů
(dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše
uvedeného odsouzení polským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné
podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají
údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu
rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může
však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se
do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana
České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i
podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn
závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá,
že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem,
přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle
právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné
povinné platby podle § 148 tr zák.). Tím jsou splněny formální podmínky
ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. F.
se dopustil závažného úmyslného trestného činu, když popsaným jednáním zkrátil
příslušné celní poplatky a způsobil tak polské Státní pokladně škodu, jejíž
výše odpovídá škodě velkého rozsahu podle § 89 odst. 11 tr. zák. Závažnost činu
je zde zvyšována také osobou pachatele (odsouzeného), kdy z opisu evidence
Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, se podává, že odsouzený
předmětný trestný čin spáchal pouze několik týdnů po ukončení zkušební doby
podmíněného odsouzení českým soudem pro jinou majetkovou trestnou činnost.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nepodmíněný trest odnětí svobody v
nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2
zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu
Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch