11 Tcu 71/2022-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 15. 3. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky V. M., nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Erlangenu, Spolková republika Německo, ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 9 Ls 902 Js 141100/19, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Erlangenu, Spolková republika Německo, ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 9 Ls 902 Js 141100/19, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2019, byla V. M. uznána vinnou trestným činem krádeže, zvlášť těžkým případem krádeže a poškozením věci podle § 242, § 243 odst. 1 věta 2. č. 2, 3, § 303, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 52, § 53 německého trestního zákona. Za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená V. M. společně s další osobou dopustila v 16 případech krádeží a ve 4 případech pokusu krádeže, z toho v 17 případech v jednočinném souběhu s poškozením věci, a to (zkráceně) tím, že:
v blíže neurčené době v období od 16. 9. 2018 do 25. 1. 2019 ve vědomé a chtěné součinnosti s další osobou vypáčili 19 sklepních kójí v XY a v XY a odcizili odtud v 15 případech jízdní kolo nebo jiné cenné předměty v celkové hodnotě přibližně 21 442,85 EUR, aby si je ponechali bez právního důvodu pro sebe. V případě 14. odsouzení odcizili 2 uzamčená horská kola odstavená před stavebním objektem na adrese XY v XY, aby si je ponechali bez právního důvodu pro sebe. Kromě toho způsobili, což přinejmenším předvídali a s čímž byli srozuměni, věcnou škodu ve výši minimálně 863 EUR.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená V. M. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku, částečně ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a trestného činu poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená V. M. se pro svůj prospěch dopustila jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že tuto spáchala s další osobou, ve více případech, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení V. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 3. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu