11 Tcu 71/2024-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. P., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 614 Hv 5/2020x, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 614 Hv 5/2020x, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2022, byl A. P. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak pod body I. a II. trestným činem vraždy podle § 15, § 75 rakouského trestního zákoníku (StGB) a jednak pod bodem III. trestným činem těžkého ublížení na zdraví podle § 87 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k doživotnímu nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Podle § 21 odst. 2 rakouského trestního zákoníku (StGB) byl odsouzený (aniž by byl shledán nepříčetným) umístěn do ústavu pro duševně narušené odsouzené.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni se odsouzený A. P. shora uvedené trestné činnosti násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že:
dne 1. 6. 2020 ve Vídni I. se pokusil usmrtit I. C. (§ 15 StGB) tak, že jí řekl, že pro ni má překvapení, a požádal ji, aby se otočila a zavřela oči, rychle vytáhl karambitový nůž se 7 cm dlouhou a zúženou čepelí a chtěl ji s ním bodnout, přičemž zůstalo pouze u pokusu, protože I. C. viděla v zrcadle, jak A. P. vytáhl nůž, načež okamžitě uskočila stranou, otevřela vchodové dveře a pohrozila mu, že okamžitě zavolá policii, načež A. P. od svých dalších plánů upustil a z bytu odešel;
II. se pokusil usmrtit N. L. (§ 15 StGB) tak, že jí karambitovým nožem se 7 cm dlouhou a zúženou čepelí způsobil četné řezné rány na obličeji, hlavě, krku, zádech, levém rameni a pravé ruce, čímž jí mimo jiné způsobil přibližně 10 cm dlouhou, otevřenou řeznou ránu v pravé týlní oblasti, která sahala až k lebeční kosti, a to s otevřením malé větve tepny a silným krvácením, a dále 9 cm dlouhou, hlubokou řeznou ránu na pravé tváři, od pravého konce nosu po pravou dolní čelist s přerušením několika nervových větví, a dále příčnou 5 cm dlouhou řeznou ránu na přední straně krku, a dále přibližně 20 cm dlouhou, otevřenou řeznou ránu až do vrstvy hlubokého svalstva zad v úrovni dolní hrudní páteře a četné další vážné řezné rány na horní části těla a pravé ruce, přičemž u pokusu zůstalo jen díky tomu, že N. L. přišel včas na pomoc D. O.;
III. D. O. úmyslně způsobil vážná zranění na těle tím, že na něj zaútočil karambitovým nožem se 7 cm dlouhou a zúženou čepelí, čímž mu způsobil 15 cm dlouhou řeznou ránu na natahovači a vnější straně levého ramene s hlubokým řezem o délce 7 cm, který částečně přeřízl svaly ramene, a s průběhem řezu směrem dolů, tedy samo o sobě vážné zranění.
3. Dne 26. 7. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 614 Hv 5/2020x, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2022, ve vztahu k osobě A. P. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že A. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů dne 16. 3. 2022 (viz č. l. 11 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané pod body I. a II.), a zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem III.). Ze skutkových zjištění rakouského soudu je totiž zřejmé, že se odsouzený jednak pokusil jiného úmyslně usmrtit s rozmyslem, avšak k dokonání činu nedošlo, přičemž daný čin spáchal (dvěma dílčími útoky, které však tvoří jeden skutek a tedy jeden trestný čin) na dvou osobách (jednání popsané pod body I. a II.). Současně se odsouzený pokusil jinému úmyslně způsobit těžkou újmu na zdraví (ve smyslu § 122 odst. 2 tr. zákoníku), avšak k dokonání činu nedošlo (jednání popsané pod bodem III.). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, zejména význam celospolečenského zájmu na ochraně lidského života a zdraví, jejž odsouzený svým úmyslným jednáním opakovaně porušil, a to v rámci jediného dne. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je vedle způsobu provedení činu a jeho charakteru současně zvyšována tím, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkových podstat více závažných úmyslných trestných činů násilného charakteru.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody vyměřený na doživotí. Za tohoto stavu, zejména s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestného činu, jímž byl uznán vinným, jakož i druhu a výši pravomocně uloženého trestu, tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení A. P. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a to i přes dosavadní trestněprávní bezúhonnost jeho osoby, když z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů jasně plyne, že doposud nebyl, a to v České republice ani v jiném členském státě Evropské unie, pravomocně odsouzen pro jakoukoli trestnou činnost.
10. Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného A. P. zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu