11 Tcu 72/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana ve
veřejném zasedání konaném dne 20. prosince 2001 projednal návrh Ministerstva
spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Slovenské republiky a
rozhodl t a k t o :
Podle § 384a tr. ř., v trestní věci odsouzeného Š. D., s e u z n á v á na
území České republiky rozsudek Okresního soudu Bratislava III, Slovenská
republika, ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 4 T 22/01.
Rozsudkem Okresního soudu Bratislava III, Slovenská republika, ze dne
26. 4. 2001, sp. zn. 4 T 22/01, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl Š. D.
uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamné látky,
psychotropní látky, jedu a prekursoru a obchodování s nimi podle § 187 odst. 1
písm. d) trestního zákona Slovenské republiky. Za tento trestný čin byl
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, současně mu byl uložen
trest vyhoštění. Stalo se tak na základě zjištění, že dne 14. 12. 2000 okolo
18.55 hod. v B. na M. ulici zašel za odstavené motorové vozidlo zn. Avia a
položil k levému přednímu kolu igelitový sáček s obsahem osmi mikrotenových
balíčků, přičemž byl zpozorovaný policejní hlídkou, která igelitový sáček
zajistila. Na základě odborného vyjádření Kriminalistického a expertízného
ústavu PZ Bratislava bylo zjištěno, že obsahem balíčků je 13 % heroin o celkové
hmotnosti 37,6 g, kteréžto množství odpovídá 490-ti průměrným jednotlivým
dávkám heroinu.
V současné době odsouzený Š. D. vykonává trest odnětí svobody v Ústavu
na výkon trestu odnětí svobody H. nad P. s tím, že podle vyjádření tohoto
ústavu má být výkon trestu ukončen dne 14. 12. 2002.
Odsouzený projevil žádostí adresovanou Ministerstvu spravedlnosti
Slovenské republiky ze dne 4. 7. 2001, a následně v prohlášení učiněném v místě
výkonu trestu dne 18. 7. 2001, zájem o předání k výkonu trestu do České
republiky.
Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky přípisem ze dne 20. 9.
2001, č. 5342/2001-8106, požádalo podle čl. 31 Smlouvy mezi Českou republikou a
Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě
některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (uveřejněné pod č.
209/1993 Sb.) s odkazem na Úmluvu o předávání odsouzených osob (uveřejněná pod
č. 553/1992 Sb.) Ministerstvo spravedlnosti České republiky o převzetí výkonu
trestu odnětí svobody v této trestní věci.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 16. 11. 2001
tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle § 384a tr. ř.
rozsudek Okresního soudu Bratislava III, Slovenská republika, ze dne 26. 4.
2001, sp. zn. 4 T 22/01, uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a
shledal, že zákonné podmínky pro uznání rozsudku slovenského soudu jsou v této
věci splněny tak, jak jsou stanoveny ve shora uvedených mezinárodních
smlouvách, kterými je Česká republika vázána a jejichž signatářem je i
Slovenská republika.
Š. D. je podle vyjádření Okresního úřadu v Nymburce ze dne 24. 10. 2001
občanem České republiky, který vyjádřil dopisem Ministerstvu spravedlnosti SR
ze dne 4. 7. 2001 a následně v prohlášení učiněném v místě výkonu trestu dne
18. 7. 2001, souhlas s předáním k výkonu trestu do České republiky, přičemž je
odsouzen za trestný čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky
a zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu
šesti měsíců.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání
cizozemského rozsudku vyhovuje.
K podmínce trestnosti skutku podle právních řádů obou zemí Nejvyšší soud
považuje za důležité uvést, že zatímco, jak z výše uvedeného rozhodnutí
slovenského soudu vyplývá, pro posouzení trestnosti činu z hlediska konkrétní
skutkové podstaty podle slovenského právního řádu není rozhodné, zda osoba
přechovává omamnou látku pro sebe nebo pro jiného, neboť v obou případech se
dopouští téhož trestného činu (§ 187 trestního zákona Slovenské republiky), pro
posouzení trestnosti činu podle českého právního řádu tato skutečnost významná
je, neboť činí jeden ze znaků dvou samostatných skutkových podstat trestných
činů (§ 187 a § 187a tr. zák.). I když se v tomto konkrétním případě toliko z
rozhodnutí slovenského soudu nedá jednoznačně určit, zda by právní kvalifikace
jednání odsouzeného Š. D. odpovídala v českém právním řádu trestnému činu podle
§ 187 nebo § 187a tr. zák., a to právě s ohledem na nejasný účel držení
omamných prostředků, lze jednoznačně určit, že se jedná o jednání trestné podle
českého právního řádu, když naplňuje přinejmenším zákonné znaky skutkové
podstaty trestného činu dle § 187a odst. 1 tr. zák.
Pokud následně dojde k realizaci převzetí odsouzeného k výkonu trestu odnětí
svobody do České republiky, bude muset soud rozhodující podle § 384d tr. ř. o
výkonu rozsudku slovenského soudu výše uvedené skutečnosti zohlednit. V úvahu
přichází např. vyžádání kompletnějšího spisového materiálu souvisejícího s
odsuzujícím rozsudkem, jehož obsahem by mohl být podrobnější popis skutku,
včetně okolností přechovávání látky. Nedojde-li k závěru, že účelem držby
omamné látky bylo její přechovávání pro jiného, bude třeba vyjít z předpokladu
přechovávání látky pro vlastní potřebu podle § 187a tr. zák. (ustanovení § 187a
tr. zák. je subsidiární privilegovanou skutkovou podstatou ve vztahu k
ustanovení § 187 tr. zák.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík