11 Tcu 72/2022-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. F., nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 113 Hv 100/20h, který nabyl právní moci dne 8. 12. 2020, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 113 Hv 100/20h, který nabyl právní moci dne 8. 12. 2020 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“ nebo „cizozemský soud“), byl A. F. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným přečinem profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku podle § 127, § 130 odst. 1 první případ, § 15 rakouského trestního zákoníku (StGB), za což byl podle § 130 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB) odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. 2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci Vídeň se odsouzený A. F. shora uvedené trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že:
A./ dne 17. 11. 2017 se ve vědomé a chtěné součinnosti se dvěma pachateli, které již nelze vypátrat, jako spolupachatel (§ 12 StGB) pokusil odcizit cizí movité věci, a to 13 balení Gillette Fusion Proshield a 1 balení Gillette Fusion v celkové hodnotě 161,29 eur, ke škodě společnosti Spar Österreichische Warenhandels-AG s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a to tak, že balení zastrčili do tašky na laptop a obchod opustili, aniž by za zboží zaplatili, přičemž byli po celou dobu sledováni detektivem v obchodě G. D. a tašku na laptop při útěku odhodili pryč;
B./ dne 28. 10. 2020 A. F. a P. M. ve vědomé a chtěné součinnosti s jedním pachatelem, kterého již nelze vypátrat, jako spolupachatelé (§ 12 StGB) profesionálně provedeným způsobem za účelem výdělku (§ 70 odst. 1 bod 1 StGB) odcizili cizí movité věci, a to čtyři bundy v celkové hodnotě 1.029,96 eur, při použití zvláštních schopností nebo prostředků, které naznačuje opakované páchání, totiž při využití upraveného magnetu k odstraňování zajištění proti krádeži, ke škodě společnosti Peek & Cloppenburg KG s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a to tak, že u bund pomocí upraveného magnetu odstranili zajištění proti krádeži, bundy si oblékli a opustili obchod bez zaplacení.
3. Dne 23. 2. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 113 Hv 100/20h, který nabyl právní moci dne 8. 12. 2020, ve vztahu k osobě odsouzeného A. F. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený A. F. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem A.) a přečinu krádeže § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem B.). Jelikož mezi oběma skutky nelze dohledat blízkou časovou souvislosti, když mezi jejich spácháním uplynula doba téměř tří let, netvoří dané skutky dva dílčí útoky jednoho pokračujícího trestného činu krádeže, nýbrž představují dva samostatné skutky naplňující zákonné znaky skutkové podstaty téhož trestného činu, ježto si odsouzený společným jednáním s dalšími osobami přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, přičemž činem popsaným pod bodem B. způsobil škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Naproti tomu v případě jednání popsaného pod bodem A. je oboustranná trestnost činu dána bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl dne 9. 2. 2017 propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře devatenácti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 91 T 14/2014, jímž byl pravomocně uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se dopustil více úmyslných trestných činů, přičemž škoda, jíž způsobil jednáním popsaným pod bodem B., výrazněji přesahuje minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho trestní minulost, neboť v rozmezí let 2008 až 2014 byl na území České republiky celkem osmnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, včetně trestné činnosti majetkového charakteru, byť z části je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tedy plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení A. F. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 3. 2022
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu