11 Tcu 73/2023-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. M., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu v Siklósi, Maďarská republika, ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 2.B.30/2021/28, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Siklósi, Maďarská republika, ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 2.B.30/2021/28, který nabyl právní moci téhož dne, byl D. M. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu pašování lidí provedeného jako spolupachatel podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b) maďarského trestního zákoníku, za což byl odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dále k trestu vyhoštění z území Maďarska na dobu čtyř let.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Siklósi se odsouzený D. M. shora uvedené trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
osoba vystupující pod jménem „A.“ poslala obviněnému D. M. zprávu, která obsahovala odkaz na online mapovou službu Google Maps a byly na ní vyznačeny osady XY a XY v okrese XY, osoba jménem „A.“ navíc prostřednictvím mobilního telefonu nebo aplikace pro zasílání zpráv Messenger kontaktovala tohoto odsouzeného, ??kterému poskytla další pokyny; následně D. M. sdělil informace dalším dvěma spoluobviněným osobám, které požádal o pomoc při plnění úkolu, s čímž tyto osoby souhlasily. V souladu s touto dohodou všichni tři obvinění vstoupili na území Maďarska z Rakouska dne 30. 8. 2020 ve 23:38 hodin, a to v osobních motorových vozidlech registrovaných v ČR tov. zn. XY s registrační značkou XY, tov. zn. XY s registrační značkou XY a tov. zn. XY s registrační značkou XY, přes obce XY, XY, XY, XY, XY se přesunuli směrem ke svému cíli, do župy XY. Poté obvinění zastavili a zaparkovali vozidlo tov. zn. XY na odpočívadle XY na dálnici XY u XY, načež jeden z obviněných přesedl do vozu tov. zn. XY řízeného D. M. a pokračovali směrem na XY a XY, přičemž vozidlo tov. zn. XY stále řídil třetí obviněný. Následně obvinění přijeli v časných ranních hodinách ve dvou osobních vozech na místo poblíž osady XY, které dříve určil organizátor jménem „A.“, tam do dvou osobních automobilů nastoupilo 6 až 7 arabsky mluvících cizích státních příslušníků, načež s nimi obvinění ihned jeli dále s úmyslem jejich převozu do Rakouska. Pohybu vozidel obviněných si všiml útvar pohraniční policie Policejního ředitelství župy XY, který začal obviněné sledovat; pak se je pokusil vyzvat k zastavení za použití světelné a zvukové signalizace. Obvinění však nerespektovali signály policie, místo toho zrychlili a ve vysoké rychlosti za sebou nechali policejní jednotku, která je pronásledovala. Poté, když obvinění dojeli do XY, zastavili vozidla, z nichž cizí státní příslušníci vystoupili a utekli. Třetí obviněný nechal své vozidlo tov. zn. XY v pravém jízdním pruhu ve směru jízdy, poté nasedl do vozidla tov. zn. XY řízeného D. M. a pokusili se o útěk. Do pátrání po obviněných se zapojili také příslušníci útvarů Pohotovostní policie a oddělení Pohraniční policie a Pořádkového oddělení Policejního ředitelství XY. Obvinění zaznamenali zvýšenou přítomnost policistů, pročež D. M. zastavil s osobním vozidlem tov. zn. XY na spojovací silnici mezi XY a XY, poté všichni tři obvinění vystoupili z vozidla a pokračovali v útěku pěšky, načež byli zastaveni policejními manévery v zalesněné, křovinaté oblasti podél silničního úseku mezi XY a XY. Arabsky mluvící cizí státní příslušníci nepřekročili maďarskou státní hranici na hraničním přechodu ani v jeho úřední otevírací době, neměli platný cestovní doklad opravňující je k překročení hranice, neměli platné vízum ani do Maďarska, ani do Rakouska, ani do žádné jiné západoevropské zemi, dále neprokázali účel pobytu, okolnosti ani finanční krytí odpovídající délce jejich plánovaného pobytu, tzn. že tito cizí, arabsky mluvící, státní příslušníci nelegálně překročili jižní úsek maďarské státní hranice, nelegálně se zdržovali v Maďarsku a v rozporu se zákonnými ustanoveními chtěli překročit maďarsko- rakouskou státní hranici. 3. Dne 5. 6. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Siklósi, Maďarská republika, ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 2.B.30/2021/28, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě D. M. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že D. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť odsouzený svým jednáním jinému umožnil či mu pomáhal nedovoleně překročit státní hranici a takový čin spáchal jako člen organizované skupiny. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť v rámci projednávaného skutku odsouzený spáchal závažný delikt narušující činnost orgánu veřejné moci tím, že se podílel na pašování osob, které nebyly státními příslušníky členského státu Evropské unie, na území Evropské unie. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména celkovým počtem jím pašovaných osob, přičemž pominout nelze ani jeho bohatou trestní minulost. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž plyne, že odsouzený byl v rozmezí let 2002 až 2011 na území České republiky celkem desetkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v roce 2016 dopustil celkem ve dvou případech další trestné činnosti též na území Slovenské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Siklósi, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let doplněný trestem vyhoštění z území maďarského státu na dobu čtyř let. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. M. příslušným soudem Maďarské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného D. M. zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 6. 2023
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu