11 Tcu 75/2022-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 15. 3. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky D. S., nar. XY. v XY, rozsudkem Soudu prvního stupně v Udine ze dne 9. 11. 2011, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Terstu ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 506/12 R.G.APP, a 1051/10 R.G.N.R., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Odvolacího soudu v Terstu, Italská republika, ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 506/12 R.G.APP, a sp. zn. 1051/10 R.G.N.R., který nabyl právní moci dne 11. 3. 2014, který rozhodoval o odvolání proti rozsudku Soudu prvního stupně v Udine ze dne 9. 11. 2011, byla D. S. uznána vinnou pokusem trestného činu úmyslného zabití podle § 110, § 56, § 575, § 577 odst. 1 bod č. 3 a 4 v souvislosti s ustanovením § 61 odst. 1, odst. 2, odst. 5 italského trestního zákoníku, za což byla odvolacím soudem, který rozhodoval pouze o změně původně uloženého trestu, odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků, který jí byl následně usnesením Dohledového soudu v Terstu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. SIUS 1399/2014, změněn na dobu 4 let, 9 měsíců a 25 dní a přeměněn na trest domácího vězení po zbytek doby výkonu trestu.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená D. S. dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že:
naváděla pana D. L., se kterým udržovala mimomanželský vztah, aby zabil jejího manžela, dodala mu útočnou zbraň, plastové sáčky, které si měl nasadit na obuv, a rukavice, aby nezanechal stopy, označila mu místo, kde má čekat na jejího manžela, pan de L. se dne 11. 2. 2010 skryl v zahradě v bydlišti pana G. a opakovaně, minimálně šestkrát, jej prudce udeřil do hlavy nohou od židle, nejdříve zezadu a následně zepředu, a způsobil mu tak poranění spočívající ve vícečetných zlomeninách lebky, tváře s prasknutím pravé oční bulvy, subarachnoidální hematom a tupé hemoragické parenchynální vypuknutí s prognózou léčby přesahující 40 dní, přičemž události neproběhly podle jejich představ, neboť pan D. L. se dal na útěk, protože pan G. F., syn oběti, přispěchal na základě volání otce na pomoc.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená D. S. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokusu trestného činu vraždy podle § 21 tr. zákoníku k § 140 tr. zákoníku, přinejmenším ve formě účastenství). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená D. S. se úmyslně pokusila se svým milencem po předchozím uvážení usmrtit svého manžela. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována též způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 3. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu