Nejvyšší soud Usnesení trestní

11 Tcu 75/2025

ze dne 2025-09-30
ECLI:CZ:NS:2025:11.TCU.75.2025.1

11 Tcu 75/2025-28

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. J., rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 5 Ls 7 Js 7239/21 jug, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 5 Ls 7 Js 7239/21 jug, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2023, byl T. J. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže spáchaným ve stadiu pokusu v jednočinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1, § 303 odst. 1, § 303c, § 22, § 23 odst. 1, § 25 odst. 2, § 49 a § 52 německého trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Deggendorfu se T. J. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že

dne 30. 9. 2021 kolem 01:45 hodin se odsouzený T. J. společně se spoluobviněnými P. C. a K. J. nacházeli před asijským obchodem poškozené společnosti Afsheen Tariq v ulici XY ve XY, který také provádí výběry peněz přes Western Union, přičemž v souladu s jejich předem společně stanoveným plánem činu obvinění vzájemně spolupracovali na základě rozdělení úkolů. Zatímco jeden ze spoluobviněných čekal v osobním motorovém vozidle tov. zn. Renault Kadjar, registrační značky XY, který patřil odsouzenému J., aby hlídal únikovou cestu a prostřednictvím pozorování místa činu přispěl k provedení činu a zvýšil šance na jeho úspěch, ostatní dva obvinění se měli podle předem dohodnutého plánu mezitím ve vědomé a úmyslné spolupráci vloupat do asijského obchodu a odcizit hotovost z pokladny, příp. z trezoru. Za tímto účelem se nejprve odsouzený J. a poté i spoluobviněný J. několikrát pokusili násilím vypáčit vstupní dveře do obchodu, přičemž poté, co se jim to nepodařilo, nastoupil spoluobviněný J. kolem 02:20 hodin do vozidla a hlasitě nastartoval motor. Právě v tuto chvíli odsouzený J. kamenem rozbil okno obchodu, jak bylo plánováno, přičemž obvinění tak učinili, aby přehlušili zvuk rozbíjeného skla. Spoluobviněný C. poté pomocí páčidla odstranil zbývající střepy a otevřel zevnitř okno obchodu, načež obvinění C. a J. vstoupili takto otevřeným oknem do obchodu, ve kterém se nacházela pouze pokladna, jíž oba jmenovaní otevřeli. Na rozdíl od předchozí představy obviněných se však v pokladně nacházelo pouze několik euromincí, neboť většinu denní tržby poškozená společnost předtím odvezla do banky. Poté obvinění C. a J. asijský obchod bez ukradeného zboží opustili a z místa činu odešli, když však při páchání činu došlo v/ obchodních prostorách dotčené společnosti k poškození dvou počítačů a jednoho monitoru.

3. Dne 17. 9. 2025 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 5 Ls 7 Js 7239/21 jug, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2023, ve vztahu k osobě T. J. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).

7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že T. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 30. 3. 2023 (viz č. l. 17 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že odsouzený se jako člen organizované skupiny (tj. sdružení nejméně třech trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jeho jednotlivé členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost) snažil přisvojit si cizí věci tím, že se jich zmocní a daný čin spáchal vloupáním. Současně svým společným jednáním s dalšími dvěma osobami poškodil cizí věci a s přihlédnutím k jejich charakteru (okno vedoucí do prodejny, dva počítače a jeden monitor) zcela zjevně způsobil na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000 Kč. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že odsouzený svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty hned dvou úmyslných trestných činů, přičemž přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost. Z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je totiž zřejmé, že v rozmezí let 2005 až 2020 byl na území České republiky celkem devětkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl T. J. v letech 2015 až 2022 ve dvou případech pravomocně odsouzen za další trestnou činnost majetkového či drogového charakteru též na území Spolkové republiky Německo. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.

9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jimiž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu, uložena (z pohledu dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a čtyř měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. J. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 9. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu