11 Tcu 76/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. Š. rozsudkem Obvodního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 4 Ds 952 Js 22154/02, který nabyl právní moci téhož dne, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §§ 92a I č. 1 a 2, 92 I č. 1 a 6 německého cizineckého zákona a §§ 25 II, 52, 69, 69a a 69b německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu v Görlitz ze dne 21. 3. 2003 byl J. Š. uznán vinným trestným činem převádění cizinců v deseti případech spáchaných v jednočinném souběhu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Bylo mu také na dobu jednoho roku odebráno právo na území Německa řídit motorová vozidla s tím, že toto právo může být odsouzenému opět přiznáno po uplynutí uvedené lhůty. Současně mu byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodního soudu v Görlitz tím, že poskytl vědomě a spolu s jedním neznámým spolupachatelem zahraničním státním příslušníkům pomoc při jejich nedovoleném přicestování a při nedovoleném pobytu na území Německa. Dne 28. 10. 2002 ve 14.30 hodin přicestovalo v oblasti obce L. z České republiky na území Spolkové republiky Německo deset čínských státních příslušníků; ti přišli pěšky a jejich povinností bylo mít víza. Zdržovali se na území Německa až do svého zadržení, k čemuž došlo ve 14.45 hodin. Tito cizí státní příslušníci neměli potřebné povolení, které by je opravňovalo k pobytu na území Spolkové republiky Německo, a tato skutečnost jim byla známa. Obviněný dne 28. 10. 2002 ve 12.30 hodin nejprve převezl některé z těchto osob osobním vozem Renault, české SPZ, na české straně k hraničnímu přechodu v oblasti obce L. a potom ve 14.30 hodin jel s uvedeným vozidlem k dohodnutému hraničnímu přechodu na německé straně. Tam vzal tyto cizí státní příslušníky do svého osobního auta; tyto cizí státní příslušníky předtím doposud neznámý spolupachatel podle dohody převedl přes hranici. Obviněný je měl dovézt do M., přičemž se o to pokusil. Byla mu slíbena odměna ve výši 1 000 €.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 7. 8. 2009, pod č. j. 333/2009–MOT–T/5, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. Š. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. Š. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole osob, které překračují jeho státní hranici. Jednal přitom v takovém rozsahu (dopustil se trestné činnosti za úplatu, s dalším spolupachatelem a pomáhal překročit státní hranici více osobám), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2009
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch