11 Tcu 77/2024-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 031 Hv 98/22i, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 031 Hv 98/22i, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. B. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže za účelem pravidelného výdělku podle § 127, § 130 odst. 1 první případ, § 15 rakouského trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni se J. B. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
ve Vídni s úmyslem se jejich přisvojením nezákonně obohatit, a to za účelem pravidelného výdělku (§ 70 odst. 1 č. 3 StGB), odcizil nebo se pokusil odcizit cizí movité věci, a to: A./ v úmyslné a záměrné spolupráci se dvěma neznámými spolupachateli (§ 12 StGB), se kterými si rozdělili práci, se pokusili oprávněným osobám společnosti MÜLLER odcizit nebo odcizili věci, a to tak, že vyndávali parfémy z obalů a ukrývali je v kapsách svých bund, konkrétně odcizili 1) dne 14. 11. 2022 6 parfémů v celkové hodnotě 593,30 EUR; 2) dne 15. 11. 2022 6 parfémů v celkové hodnotě 734,40 EUR; 3) dne 16. 11. 2022 se pokusili odcizit 7 parfémů v celkové hodnotě 854,35 EUR, přičemž byli zaměstnanci prodejny zpozorováni; B./ dne 3. 10. 2022 se ve Vídni pokusil oprávněným osobám společnosti Interspar odcizit zboží v hodnotě 20,68 EUR, přičemž byl zastaven zaměstnanci společnosti;
C./ dne 26. 10. 2022 se ve Vídni pokusil oprávněným osobám společnosti Billa odcizit zboží v hodnotě 46,05 EUR, přičemž byl zastaven zaměstnanci společnosti.
3. Dne 20. 8. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 031 Hv 98/22i, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě J. B. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů již dne 20. 12. 2022 (viz č. l. 5 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, jež vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, dílem sám a dílem společným jednáním s další osobou přisvojil či se pokusil přisvojit cizí věci tím, že se jich zmocnil a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku rakouského soudu je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen a potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 43 T 111/2019, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvaceti čtyř měsíců, který vykonal dne 26. 9. 2022, resp. poté, co byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 10. 2022, sp. zn. 88 T 137/2022, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil celkem pěti dílčích útoků v rámci krátkého období cca sedmi týdnů, přičemž jím fakticky způsobená škoda několikanásobně přesáhla minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2009 až 2022 byl na území České republiky celkem sedmnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení jednoho z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl J. B. v roce 2017 pravomocně odsouzen za další trestnou činnost majetkového charakteru též na území Rakouské republiky. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, uložena nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. B. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu