11 Tcu 78/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. července 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. Z., rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. Kls 311 Js 14577/03, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2 a § 92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2, § 52, a § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců.
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 20. 7. 2004, byl F. Z. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se F. Z. dopustil podle zjištění cizozemského soudu tím, že v období mezi 26. 7. 2003 a 20. 8. 2003, za slíbenou odměnu ve výši 300 $ za jeden převoz, v oblasti vrchu R., okres F. – G., Spolková republika Německo, se podílel jako řidič organizované převaděčské skupiny na celkem 6 převedeních přibližně 127 státních příslušníků Čínské lidové republiky a na pokusu o převedení dalších 18 státních příslušníků Čínské lidové republiky na území Spolkové republiky Německo, a dále do F. n. M., a to tak, že poté co byli čínští státní příslušníci spolupachateli obžalovaného pěšky převedeni přes hranice na území Spolkové republiky Německo, je již na tomto území nakládal do zavazadlového prostoru vozidla značky Ford Transit a převážel je do výše uvedeného cílového města, přičemž věděl, že tyto osoby nemají povolení ke vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. Z. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převádění většího počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík