11 Tcu 79/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. května 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. Z., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 504 Hv 53/03m, a to pro trestné činy převaděčství podle § 104 odst. 1, 3, 1. a 2. případ cizineckého zákona a zločinného spolčení podle § 278 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců.
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 504 Hv 53/03m, jenž nabyl právní moci ve vztahu ke K. Z. téhož dne, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy převaděčství podle § 104 odst. 1, 3 1. a 2. případ cizineckého zákona a zločinného spolčení podle § 278 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že se jakožto člen organizované převaděčské skupiny podílel na ilegálním převádění čínských státních příslušníků z České republiky na území Rakouské republiky. Konkrétně tak dne 31. 1. 2003 dopravil se spoluodsouzeným F. 20 osob a dne 5. 2. 2003 16 osob autobusem k \"zelené hranici\" v oblasti obce S., odkud je spoluodsouzený F. převedl na rakouské území, kam mezitím Z. přejel vypůjčeným osobním vozem přes hraniční přechod, F. zde opět nabral do vozu a vrátili se zpět do České republiky. Cizinci byli po převedení naložení opět do autobusu a přepraveni do Itálie. Dále pak přivezl dne 7. 4. 2003 3 osoby a dne 15. 4. 2003 4 osoby v osobním voze k \"zelené hranici\" v oblasti obce P., odkud je spoluodsouzený F. převedl na rakouské území, kam mezitím Z. přejel přes hraniční přechod, F. a převáděné osoby zde opět nabral do vozu a v prvním případě přepravil do V., ve druhém byli po zahájení jízdy zadrženi. Jednal přitom s vědomím, že vcestování cizinců do Rakouské republiky je protiprávní, a že pracuje pro organizaci složenou z většího počtu osob, založenou na dlouhodobější bázi, jejíž hlavní činnost spočívala v organizování a provádění výdělečného ilegálního převádění osob. Za jeho účast mu byla přislíbena odměna ve výši 5.000,- Kč za každou převaděčskou akci.
Dne 13. 5. 2004 pod sp. zn. 2861/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák., spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. Z. se opakovaně pro finanční prospěch podílel na organizovaném ilegálním převádění celkově značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Odsouzený se jí navíc dopustil jako člen zločinného spolčení, což závažnost činu podstatným způsobem zvyšuje. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch