11 Tcu 79/2025-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. K., rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 844 Ds 127 Js 115472/22, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 844 Ds 127 Js 115472/22, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2023, byl T. K. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem nebezpečného ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1, § 224 odst. 1 č. 2 a č. 5 německého trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Mnichově se odsouzený T. K. shora uvedené trestné činnosti násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že:
dne 28. 1. 2022 kolem 19:50 hodin ve vědomé a úmyslné spolupráci s odděleně stíhaným R. L. před obchodem XY v XY v Mnichově, po slovní hádce náhle fyzicky napadl poškozeného P. D., jehož odsouzený, který byl pod vlivem alkoholu, nejprve bez oprávněného nebo omluvitelného důvodu a bez varování udeřil zezadu do hlavy, v důsledku čehož poškozený upadl na zem a odděleně stíhaný L. ho následně několikrát udeřil, přičemž v důsledku tohoto napadení poškozený utrpěl dorsolaterální zlomeninu levé holenní kosti, opětovné vykloubení pravého ramene a traumatické poranění mozku I. stupně s tržnou ránou na bradě, jakož i distorzi krční páteře a zranění v oblasti zubů.
3. Dne 26. 9. 2025 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 844 Ds 127 Js 115472/22, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2023, ve vztahu k osobě T. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že T. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému Rejstříku trestů dne 8. 9. 2023 (viz č. l. 3 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu ublížení na zdraví podle 146 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu je totiž zřejmé, že odsouzený společným jednáním s další, odděleně stíhanou (a tedy trestně odpovědnou), osobou jinému úmyslně ublížil na zdraví, tzn. že ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku jinému přivodil takový stav, který spočívá v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařské ošetření. Současně se napadením jiného před obchodním prostorem dopustil hrubé neslušnosti na místě veřejnosti přístupném. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, zejména význam celospolečenského zájmu jednak na ochraně lidského zdraví a jednak na ochraně klidného soužití osob, které odsouzený svým úmyslným jednáním vědomě porušil. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je vedle způsobu provedení činu a jeho charakteru současně zvyšována tím, že svým jednáním souběžně naplnil zákonné znaky skutkových podstat hned dvou úmyslných trestných činů násilného charakteru. Přehlédnout nelze ani jeho trestní minulost, neboť v letech 1999 až 2010 byl na území České republiky celkem osmkrát soudně trestán, a to zpravidla pro trestnou činnost majetkového charakteru, včetně trestné činnosti majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho v současně době třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Vyjma České republiky však byl T. K. celkem šestkrát pravomocně odsouzen rovněž na území Spolkové republiky Německo, a to pro různorodou trestnou činnost, včetně trestné činnosti násilného charakteru. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani předchozí pravomocné odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, mu nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a pěti měsíců. Za tohoto stavu, zejména s přihlédnutím k povaze a závažnosti jednání, jímž byl uznán vinným, jakož i druhu a výši pravomocně uloženého trestu, tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. K. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 10. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu