11 Tcu 8/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. února 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. M., rozsudkem Okresního soudu ve Spišské Nové Vsi, Slovenská republika, ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 1 T 86/05, a to pro trestný čin krádeže a trestný čin porušování domovní svobody, spáchané ve formě spolupachatelství, podle § 9 odst. 2, § 247 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a b), § 238 odst. 1 a 2 trestního zákona Slovenské republiky, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců.
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Spišské Nové Vsi, Slovenská republika, jenž nabyl právní moci dne 21. září 2005, byl K. M. uznán vinným trestným činem krádeže a trestným činem porušování domovní svobody, spáchanými ve formě spolupachatelství, podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Slovenské republiky a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:
- v období od 30. 11. 2004 do 10. 2. 2005, na různých místech, vnikl v celkem šesti případech, spolu s dalšími odsouzenými, do soukromých objektů, mimo jiné též do rodinných domů, a to ve většině případů tak, že nezjištěným předmětem vylomil zámek dveří, přičemž z objektů následně odcizil několik pracovních nástrojů, různé druhy alkoholických nápojů, cigarety, potraviny, telefonní karty a jiné zboží, čímž způsobil škodu v celkové výši 99 052,- Sk a dále škodu na zařízení objektů v celkové výši 11 155,- Sk.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák, trestný čin porušování domovní svobody podle § 9 odst. 2, § 238 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák. ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený K. M. se opakovaně dopustil jak závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil větší škodu na cizím majetku, tak i porušení domovní svobody. Nebezpečnost jeho jednání je rovněž zvyšována způsobem provedení činu, tj. vloupáním a dále skutečností, že již byl pro obdobnou majetkovou činnost ve Slovenské republice trestán (srov. rozsudek Okresního soudu v Liptovském Mikuláši ze dne 5. ledna 2004, sp. zn. 3 T 263/03). Odsouzený jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík