11 Tcu 80/2024-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. K., rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 24 Hv 33/22z, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky T. O., rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 24 Hv 33/22z, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 1. 9. 2022, v němž byl uznán vinným trestným činem závažné a profesionálně prováděné krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 5, § 129 odst. 1 č. 3, § 130 odst. 1 a odst. 2 první a druhý případ rakouského trestního zákoníku (bod I. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
III. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky T. O., rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 24 Hv 33/22z, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 1. 9. 2022, a to pro trestný čin podle § 50 odst. 1 č. 2 rakouského zákona o zbraních (bod III. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu v trvání dvou měsíců.
1. Rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 24 Hv 33/22z, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci téhož dne, byl P. K. pod body I. a II. uznán vinným trestným činem závažné a profesionálně prováděné krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 5, § 129 odst. 1 č. 3, § 130 odst. 1 a odst. 2 první a druhý případ rakouského trestního zákoníku (StGB), za něž byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Týmž rozsudkem rakouského soudu, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 1. 9. 2022, byl uznán vinným rovněž T. O., a to jednak pod bodem I. trestným činem závažné a profesionálně prováděné krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 5, § 129 odst. 1 č. 3, § 130 odst. 1 a odst. 2 první a druhý případ rakouského trestního zákoníku (StGB) a jednak pod bodem III. trestným činem podle § 50 odst. 1 č. 2 rakouského zákona o zbraních (WaffG), za něž byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Innsbrucku se P. K. a T. O. předmětné trestné činnosti dopustili v podstatě tím, že: I. P. K. a T. O. společně v době od 1. 2. 2022 do 2. 2. 2022 ve vědomé a úmyslné součinnosti jako spolupachatelé (§ 12 StGB), za účelem pravidelného výdělku (§ 70 odst. 1 č. 1 a 3 StGB) odňali níže uvedeným poškozeným movité věci patřící třetím osobám v celkové hodnotě přesahující 5.000 EUR, a to zčásti vloupáním, v úmyslu se jejich přisvojením neoprávněně obohatit, konkrétně:
1) dne 2. 2. 2022 v XY odcizili J. P. z jeho neuzamčené garáže, která se nacházela ve výstavbě, dvě jízdní kola značky "Bulls", cyklistickou přilbu a dva košíky na kola v celkové hodnotě 5.800 EUR, a to po přeříznutí zámků kol štípačkou;
2) dne 2. 2. 2022 v XY odcizili J. S. z neuzamčené garáže motokrosový minibike KTM, brašnu s nářadím, dílenské rádio, dva kufry na motorku, boty na motorku, různé příslušenství k motorce, tři motokrosové přilby, motokrosové vybavení, dvě podpěry, jednu peněženku spolu s hotovostí ve výši 200 EUR, tedy hotovost a věci v celkové hodnotě 8.700 EUR;
II. P. K. sám kromě toho ve dnech 19. 9. 2021 a 22. 9. 2021 jako jediný pachatel na níže uvedených místech (§ 70 odst. 1 č. 1 a 3 StGB) odcizil movité věci patřící třetím osobám v celkové hodnotě přesahující 5.000 EUR, a to krádeží vloupáním s úmyslem se jejich přisvojením nezákonně obohatit, konkrétně:
1) dne 19. 9. 2021 odcizil v XY S. M. jedno e-kolo značky "Cube Elly Ride" v hodnotě cca 3.000 EUR z jižního parkoviště kol na hlavním nádraží v Innsbrucku, a to přestřižením integrovaného zámku na kola;
2) dne 22. 9. 2021 ve S. odcizil I. W. jedno elektrokolo značky "Corratec Urban" v hodnotě 2.760,00 EUR, a to otevřením rychloupínáku předního kola, které bylo připevněno ke sloupu veřejného osvětlení pomocí zámku na kolo; III. T. O. dne 2. 2. 2022, byť jen z nedbalosti, neoprávněně držel zakázanou zbraň, konkrétně sečnou zbraň známou jako "boxer" (§ 17 odst. 1 č. 6 rakouského zákona o zbraních).
3. Dne 29. 8. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení P. K. a T. O. rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 24 Hv 33/22z, který nabyl právní moci ve vztahu k osobě P. K. dne 22. 6. 2022 a ve vztahu k osobě T. O. dne 1. 9. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou ve vztahu k osobám obou odsouzených splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona, byť ve vztahu k osobě T. O. toliko částečně.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. K. i T. O. jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů v případě P. K. dne 7. 7. 2022 (viz č. l. 12 spisu) a v případě T. O. dne 14. 9. 2022 (viz č. l. 5 spisu). Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
8. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
9. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného T. O. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem III. cizozemského rozhodnutí, ve kterém je rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 24 Hv 33/22z, spatřován trestný čin podle § 50 odst. 1 č. 2 rakouského zákona o zbraních (WaffG). Skutek popsaný pod bodem III. rozsudku příslušného rakouského soudu spočívající v tom, že odsouzený T. O. měl dne 2. 2. 2022 neoprávněně držet zakázanou zbraň, konkrétně sečnou zbraň známou jako "boxer", totiž není podle platné české právní úpravy trestným činem, neboť se nejedná o předmět, konkrétně zbraň či bojový prostředek, k jehož držení (přechovávání) by bylo zapotřebí zvláštního povolení ve smyslu § 279 či § 280 českého tr. zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky. Vzhledem k těmto skutečnostem tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k osobě T. O. stran tohoto skutku popsaného pod bodem III. citovaného rozsudku Zemského soudu v Innsbrucku, včetně tomuto skutku odpovídající alikvotní části celkově uloženého trestu odnětí svobody v rozsahu dvou měsíců, zamítl.
10. Naopak jde-li o zbylé skutky popsané pod body I. a II. rozsudku Zemského soudu v Innsbrucku, které byly právně kvalifikovány jako trestné činy závažné a profesionálně prováděné krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 5, § 129 odst. 1 č. 3, § 130 odst. 1 a odst. 2 první a druhý případ rakouského trestního zákoníku (StGB), lze konstatovat, že toto odsouzení se týká skutků, které ve vztahu k oběma odsouzeným vykazují zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky [konkrétně jde-li o jednání popsané pod bodem I.
znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, v případě T. O. též podle odst. 2, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a jde-li o jednání popsané pod bodem II. znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku] a jsou tedy oboustranně trestné. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzení dílem společným jednáním a dílem P. K. sám, jednáním popsaným pod body I. a II. více dílčími útoky (jež byly ve smyslu § 116 tr.
zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku) přisvojili cizí věci tím, že se jich zmocnili a způsobili tím na cizím majetku větší škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání T. O. popsaného ve výrokové části rozsudku rakouského soudu pod bodem I. je přitom dána rovněž trestní minulostí tohoto odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech potrestán.
Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se jmenovaný odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co dne 17. 10. 2021 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře šedesáti devíti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 34 T 130/2016, jenž nabyl právní moci ve spojením s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10.
5. 2018, sp. zn. 6 To 72/2018, jímž byl uznán vinným mimo jiné zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy ve vztahu ke skutkům popsaným v rozsudku rakouského soudu pod body I. a II. splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
11. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti obou odsouzených je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout mimo jiné fakt, že odsouzený P. K. svým jednáním souběžně naplnil zákonné znaky skutkové podstaty téhož úmyslného trestného činu hned dvakrát (viz jednání popsané pod body I. a II.). Současně je namístě akcentovat skutečnost, že oba odsouzení se svým jednáním dopustili více dílčích útoků pokračujícího trestného činu krádeže, to během velmi krátkého časového období (odsouzený T. O. dokonce v rámci jediného dne), jakož i celkovou výši jimi způsobené škody, která v obou případech (viz body I. a II.) významně přesahuje minimální hranici větší škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (tj. částku ve výši 100.000,- Kč). Přehlédnout nelze ani bohatou trestní minulost obou odsouzených, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že T. O. byl v rozmezí let 2001 až 2024 na území České republiky celkem patnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, zatímco P. K. byl v rozmezí let 2008 až 2021 na území České republiky odsouzen celkem sedmkrát, a to pro různorodou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení na oba odsouzené třeba hledět tak, jako by nebyli odsouzeni. P. K. byl navíc v období let 2021 až 2022 celkem ve dvou případech odsouzen za další trestnou činnost, a to nejen majetkového charakteru, též na území Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony obou odsouzených k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, těmto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
12. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzeným byla za jednání, jímž byli pod bodem I., a P. K. též pod bodem II., pravomocně uznáni vinným rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody.
13. S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl, a to ve vztahu k osobě P. K. zcela (viz bod I. výrokové části tohoto rozhodnutí), zatímco ve vztahu k osobě T. O. pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodě II. výrokové části tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na jeden z celkových dvou trestných činů T. O., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 24 Hv 33/22z, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 1. 9. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím alikvotně snížil i původně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let na konečných dvacet dva měsíců, který svým druhem i výměrou zcela odpovídá závažnosti jednání odsouzeného popsanému pod bodem I. citovaného rozsudku rakouského soudu, v rámci něhož byl tento odsouzený uznán vinným trestným činem závažné a profesionálně prováděné krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 5, § 129 odst. 1 č. 3, § 130 odst. 1 a odst. 2 první a druhý případ rakouského trestního zákoníku (StGB).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2024 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu