11 Tcu 83/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 2. července 2002 v neveřejném
zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení
cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů
do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky M. K.,
rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 1.
1999, sp. zn. 9 Ls 15 Js 16332/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v
Hofu, ze dne 22. 4. 1999, sp. zn. 3 Ns 15 Js 16332/98.
Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 1.
1999, sp. zn. 9 Ls 15 Js 16332/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Hofu
ze dne 22. 4. 1999, sp. zn. 3 Ns 15 Js 16332/98, který nabyl právní moci dne
30. 4. 1999, byl M. K. uznán vinným trestnými činy krácení daní a pašeráctví za
účelem výdělku ve dvou samostatných případech podle § 369, § 370 odst. 1 č. 1,
§ 373 odst. 1 daňového řádu, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky
Německo.
Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako řidič
kamionu firmy C. přepravil ve dnech 3. a 4. 9. nebo 8. a 9. 9. 1998 do
Spolkové republiky Německo 1000 kartónů cigaret značky Golden-American v rámci
transportu legálního nákladu přes hraniční přechod S.-L., aniž je přihlásil k
proclení, čímž zkrátil dovozní poplatky. Jednal přitom na základě objednávky
osob vietnamské národnosti, které zajišťovaly naložení cigaret v České
republice, jejich převzetí v Německu a další přepravu. Dále, s úmyslem opatřit
si trvalý zdroj příjmů, stejným způsobem jako v případě předešlém přepravil
dvakrát, ve dnech 27. až 28. 9. a 1. 10. 1998, v rámci transportu legálního
nákladu přes hraniční přechod S.-L., do Spolkové republiky Německo bez proclení
1000 kartónů cigaret značky Golden-American. Pro tyto transporty cigaret získal
také odděleně stíhaného R., jehož úkolem byla další přeprava cigaret ve
Spolkové republice Německo. V prvních dvou případech byla Spolková republika
Německo popsaným jednáním zkrácena na daních o 101.559,29 DM, v posledním
případě pak, vzhledem k zadržení odsouzeného a zajištění cigaret, o 28.980,80
DM. M. K. byla za jeho podíl na trestném činu vyplacena odměna dvakrát ve výši
500 DM, přičemž potřetí mu byla ve shodné výši přislíbena.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
jednoho roku a šesti měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Dne 24. 4. 2002 pod sp. zn. 3103/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti
České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů
(dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše
uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České
republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny
všechny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence
Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají
údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu
rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4
odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva
spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů
zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským
soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České
republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu,
který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá,
že odsouzený M. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským
soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i
podle právního řádu České republiky [trestné činy porušování předpisů o oběhu
zboží ve styku s cizinou a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
podle § 124, § 148 tr. zák.]. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4
odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou zcela splněny podmínky materiální povahy.
M. K. se za přislíbený finanční prospěch podílel na závažné organizované
hospodářské trestné činnosti, kterou byla německému státu způsobena velmi
vysoká škoda. Podmínka závažnosti posuzovaného činu ve smyslu § 4 odst. 2
zákona zde tedy naplněna byla, ne tak již podmínka druhu trestu za čin
uloženého. Zde má Nejvyšší soud zato, že uložený podmíněný trest odnětí svobody
v trvání jednoho roku a šesti měsíců, vzhledem ke svému charakteru, zařazení v
hierarchii sankcí v českém trestním právu a konkrétní jeho výměře postup podle
shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu
Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch