Nejvyšší soud Usnesení trestní

11 Tcu 86/2024

ze dne 2024-10-31
ECLI:CZ:NS:2024:11.TCU.86.2024.1

11 Tcu 86/2024-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. Š., rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 60 Hv 14/22m, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

1. Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 60 Hv 14/22m, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2022, byl P. Š. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním podle § 127, § 129 odst. 1 bod 1 a bod 3 rakouského trestního zákona (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Linci se P. Š. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že v XY a XY se zmocnil movitých věcí patřících třetím osobám, a to zčásti vloupáním, v úmyslu se jejich přisvojením neoprávněně obohatit, konkrétně: 1) dne 1. 3. 2022 odcizil M. P. notebook, iPhone SE, Air Pods, finanční hotovost ve výši cca 200 EUR a poukázky v hodnotě 70 EUR, a to tak, že rozbil zadní boční okno jeho motorového vozidla a následně z něj odcizené věci vytáhl; 2) dne 13. 2. 2022 odcizil K. F. jízdní kolo značky KTM-Life v hodnotě přibližně 900 EUR, a to tak, že vypáčil spirálový zámek, kterým bylo kolo připevněno k plotu; 3) dne 1. 3. 2022 odcizil M. T. G. tašku přes rameno spolu se dvěma krabičkami cigaret, sluchátky značky JBL a různým příslušenstvím v celkové hodnotě cca 100 EUR, a to tak, že odcizil tašku, která byla odložena na staveništi, kde poškozený pracoval.

3. Dne 7. 10. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 60 Hv 14/22m, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2022, ve vztahu k osobě P. Š. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).

7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. Š. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů již dne 2. 6. 2023 (viz č. l. 5 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), dílem též podle písm. b) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, čin spáchal zčásti (pod bodem 1) vloupáním a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000 Kč]. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil celkem třech dílčích útoků v rámci velmi krátkého období cca dvou týdnů, přičemž jím fakticky způsobená škoda několikanásobně přesáhla minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2005 až 2013 byl na území České republiky celkem třináctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to vesměs pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl P. Š. v období let 2014 až 2021 třikrát pravomocně odsouzen za další trestnou činnost nejen majetkového charakteru též na území Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.

9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Linci, uložena nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře patnácti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. Š. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. 10. 2024

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu