11 Tcu 87/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 4. ledna 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky H. J. rozsudkem Zemského soudu v Bautzenu ze dne 9. 2. 1995 sp. zn. 1 Ks 2 Js 4184/93, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin nebezpečného tělesného poranění v součinnosti s pokusem o donucování podle § 223 odst. 1, § 223a odst. 1, § 240, § 20, § 23 odst. 1, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Rozsudkem Zemského soudu v Bautzenu ze dne 9. 2. 1995 sp. zn. 1 Ks 2 Js 4184/93, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 6. 5. 1995, byl H. J. uznán vinným trestným činem nebezpečného tělesného poranění v součinnosti s pokusem o donucování podle § 223 odst. 1, § 223a odst. 1, § 240, § 20, § 23 odst. 1, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, kterého se dopustil tím, že během sporu o vydání věci s poškozeným B., německým občanem, tohoto ohrožoval dřevěnou latí a vyhrožoval mu zabitím a nakonec udeřil dřevěnou latí do hlavy tak, že poškozený utrpěl frakturu spodiny lebeční vlevo a další poranění lebky. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Dne 21. 12. 2000 pod sp. zn. 715/2000-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (ublížení na zdraví podle § 221 tr. zák. a loupež, popř. vydírání, podle § 234, resp. § 235 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jde o společensky nebezpečnou trestnou činnost směřující proti životu a zdraví, jakož i proti svobodě rozhodování člověka, za kterou byl uložen výrazný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch