11 Tcu 89/2024-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. J, rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 39 Hv 86/22d, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 39 Hv 86/22d, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. J. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem profesionálně prováděné závažné krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 129 odst. 1 a 3, § 130 odst. 2 druhý případ, § 15 rakouského trestního zákona (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Innsbrucku se M. J. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že v níže uvedených časech a časových obdobích v XY, XY a XY za účelem výdělku odcizil nebo se pokusil odcizit níže uvedeným oprávněným osobám (§ 70 odst. 1 č. 3, druhý případ StGB) movité věci patřící třetím osobám, a to různá ojetá jízdní kola, jakož i jízdní kola, která byla jako nová, tedy v bezvadném stavu (celkem 17 kusů), včetně elektrokol, v celkové hodnotě přesahující 5.000 EUR, avšak v případě pochybností nepřesahující 50.000 EUR - s výjimkou bodu 2.b) a bodu 5. - a to vloupáním, konkrétně vypáčením visacích zámků a zámků jízdních kol pomocí štípacích kleští, v úmyslu neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu jejich přisvojením, a to konkrétně: 1) v XY v březnu 2022, v době, kterou již nelze přesně určit, dvě elektrokola značek Cube a Liv, 2) v dobách, které již nelze přesně určit, v období od 24. 3. 2022 do 25. 3. 2022 v XY a) závodní elektrokolo značky Orbea patřící J. R.; b) neuzamčené závodní kolo značky Orbea patřící H. K.; c) horské kolo značky Look patřící K. M.; d) dvě závodní kola značky Stevens patřící A. M.; 3) v dobách, které již nelze přesně určit, v období od 11. 8. 2022 do 12. 8. 2022 ve XY a) elektrokolo značky Specialized patřící S. T.; b) horské kolo značky Canyon patřící C. G.; 4) v dobách, které již nelze přesně určit, v období od 16. 8. 2022 do 17. 8. 2022 ve XY a) elektrokolo značky Fuji patřící G. B.; b) dvě elektrokola značky Bergamont a Blackman Bicycles patřící A. G.; c) elektrokolo značky Ghost patřící C. G.; d) elektrokolo značky Cube patřící K. L.; e) elektrokolo značky Leader Fox patřící E. M.; f) jízdní kolo patřící M. B., které náhodně nalezl, přičemž zůstalo u pokusu; g) elektrokolo značky KTM patřící E. S.; 5) dne 17. 8. 2022 ve XY neuzamčené jízdní kolo značky Kilimanjaro patřící V. I.
3. Dne 7. 10. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 39 Hv 86/22d, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě M. J. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů již dne 29. 11. 2022 (viz č. l. 9 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 3 tr.
zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil či se pokusil přisvojit cizí věci tím, že se jich zmocnil a způsobil tím na cizím majetku větší škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000 Kč].
Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku rakouského soudu je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen a potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr.
zákoníku) poté, co byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 4 T 159/2021, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2021, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k původně podmíněně odloženému trestu odnětí svobody ve výměře deseti měsíců (s odkladem na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců), jehož výkon ve věznici s ostrahou mu byl posléze nařízen dne 5. 3. 2024, resp. poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13.
6. 2022, sp. zn. 4 T 40/2022, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k trestu zákazu pobytu v okrese Nymburk ve výměře třiceti šesti měsíců, resp. poté, co byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 8. 2021, sp. zn. 4 T 68/2021, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2021, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře osmi měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, která mu však byla následně prodloužena o dalších osmnáct měsíců (tj. až do 20.
7. 2024). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil celkem šestnácti dílčích útoků v rámci relativně krátkého časového období cca šesti měsíců, přičemž jím fakticky způsobená škoda výrazným způsobem přesáhla minimální hranici škody větší ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatší trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2021 až 2024 byl na území České republiky celkem šestkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, uložena nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. J. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu