11 Tcu 9/2024-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 2. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. H., rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 2. 2022, sp. zn 5 KLs 4430 Js 11686/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 2. 2022, sp. zn 5 KLs 4430 Js 11686/21, který nabyl právní moci 1. 3. 2022, byl T. H. uznán vinným trestným činem obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém v šesti případech podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 1, § 29a odst. 1 bod 2 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky, přílohy I k § 1 odst. 1 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky a § 53 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se T. H. dopustil trestné činnosti tím, že: ačkoliv mu bylo známo, že nemá povolení Spolkového ústavu pro léčiva a zdravotnické prostředky k obchodování s omamnými látkami, v úmyslu financovat z výnosu trestné činnosti vlastní spotřebu drog, v období od října 2020 do začátku srpna 2021 převzal v šesti případech v domě rodičů zvlášť stíhaného A. H., na adrese XY v XY v XY, částku 5.250 euro určených k nákupu drog. K prvnímu předání došlo v říjnu 2020, k dalším pak v prosinci 2020, únoru 2021, dubnu 2021, červenci 2021 a nakonec na začátku srpna 2021. Odsouzený a A. H. se dohodli, že každý z nich nakoupí jeden kilogram marihuany. Peníze pak T. H. převezl do XY v České republice, kde je vyměnil za české koruny. Přibližně za dva dny od předání peněz zakoupil od nezjištěné osoby v České republice v XY kilogram marihuany, za což od prodávajícího v rámci šesti transakcí získal pro vlastní potřebu navíc asi 20 až 30 gramů marihuany. Poté, co drogu získal, kontaktoval A. H. prostřednictvím komunikační služby „Signal“, který poté na svém elektrokole po polních a lesních cestách odjel do XY v České republice. Zde odsouzený předal A. H. ve výše uvedených dobách v šesti případech jeden kilogram marihuany, a ten drogu odvezl do Německa, kde ji dále prodal různým zákazníkům. Každá z omamných látek zakoupených odsouzeným obsahovala nejméně 5 % účinné látky tetrahydrokanabinolu, v případě transakce v srpnu 2021 obsah účinné látky činil 11,7 % tetrahydrokanabinolu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. H. se pro svůj prospěch dopustil trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jednak tím, že se na této podílel minimálně jeden další pachatel, jakož i druhem a množstvím obchodované drogy. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 2. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu