11 Tcu 91/2025-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. T., rozsudkem Zemského soudu v Krems an der Donau, Rakouská republika, ze dne 27. 8. 2021, sp. zn. 56 Hv 80/21v-60, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu v Krems an der Donau, Rakouská republika, ze dne 27. 8. 2021, sp. zn. 56 Hv 80/21v-60, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2022, byl M. T. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním podle § 127, § 129 odst. 1 bod 1 a odst. 2 bod 1 rakouského trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Krems an der Donau se M. T. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
v době mezi 13. 7. a 24. 7. 2020 v XY odcizil poškozenému M. F. jeho movité věci s úmyslem se jimi neoprávněně obohatit, a to tak, že vypáčil zámek dveří do vnitřního dvora čtvercového statku, násilím vypáčil okno a tímto oknem vnikl do obytné místnosti poškozeného, odkud odcizil cennosti v hodnotě nejméně 4.821,60 EUR.
3. Dne 14. 10. 2025 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Krems an der Donau, Rakouská republika, ze dne 27. 8. 2021, sp. zn. 56 Hv 80/21v-60, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2022, ve vztahu k osobě M. T. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. T. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 16. 2. 2022 (viz č. l. 2 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr.
zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, čin spáchal vloupáním a způsobil tím na cizím majetku větší škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000 Kč]. Současně tímto svým jednáním neoprávněně vnikl do obydlí jiného, když při činu užil násilí, aby překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku rakouského soudu je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech potrestán. Z aktuálního opisu z rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr.
zákoníku) poté, co byl dne 9. 11. 2017 usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 52 PP 198/2017, podmíněně propuštěn z výkonu souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře sedmi let (který mu byl pravomocně uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2013, sp. zn. 5 T 28/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 2 To 24/2014) za současného stanovení zkušební doby v trvání šesti let (tj. do 9. 11. 2023) a vyslovení dohledu.
Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že odsouzený svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty hned dvou úmyslných trestných činů, přičemž jím fakticky způsobená škoda významně přesáhla minimální hranici větší škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatší trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2009 až 2019 byl na území České republiky celkem šestkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, včetně trestné činnosti majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, mu nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Krems an der Donau, uložena nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. T. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 11. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu