11 Tcu 92/2024-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky F. T., rozsudkem Okresního soudu v Marienbergu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 9 Ls 610 Js 8701/19, který nabyl právní moci dne 21. 12. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Marienbergu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 9 Ls 610 Js 8701/19, který nabyl právní moci dne 21. 12. 2021, byl F. T. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem společně spáchané ozbrojené krádeže ve vícečinném souběhu s trestným činem profesionálně prováděné krádeže ve dvou případech podle § 25 odst. 2, § 74, § 244 odst. 1 č. 1a, § 243 odst. 1 č. 3, § 53 německého trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Marienbergu se F. T. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že 1) Dne 21. 8. 2018 kolem 17:30 hod. odsouzený podle předem připraveného plánu trestného činu s L. K., která je stíhána odděleně, vzal z výkladních skříní v dm marketu na adrese XY v XY různé parfémy v celkové hodnotě 638,50 EUR, aby si je bez zaplacení ponechal pro sebe. Odsouzený přitom měl u sebe v batohu vystřelovací nůž. Když se při odchodu z prodejny dm aktivoval výstupní bezpečnostní systém, L. K., která je stíhána odděleně, utekla s odcizeným zbožím v batohu, zatímco odsouzený zůstal podle dohody v prostorách prodejny dm, 2) dne 21. 8. 2018 kolem 17:00 hod. odsouzený podle předem připraveného plánu trestného činu a rozhodnutí jej spáchat s L. K., která je stíhána odděleně, odnesli z prostor prodejny Rossmann na adrese XY v XY stříbrné šperky v celkové hodnotě 54,50 EUR, aby si je bez zaplacení ponechali pro sebe. Odsouzený přitom jednal v úmyslu si po určitou dobu pravidelným pácháním krádeží zajistit zdroj příjmů nezanedbatelné hodnoty, 3) dne 21. 8. 2018 kolem 17:15 hod. odsouzený podle předem připraveného plánu trestného činu a rozhodnutí jej spáchat s L. K., která je stíhána odděleně, odcizili z provozovny společnosti Fielmann AG, XY v XY, pět brýlových obrub v celkové hodnotě 722,50 EUR, aby si je bez zaplacení ponechali pro sebe. Odsouzený přitom opět jednal v úmyslu získat krádeží a prodejem odcizeného zboží zdroj příjmů značného rozsahu a trvání.
3. Dne 7. 10. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Marienbergu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 9 Ls 610 Js 8701/19, který nabyl právní moci dne 21. 12. 2021, ve vztahu k osobě XY hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že F. T. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů již dne 30. 8. 2022 (viz č. l. 9 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr.
zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, společným jednáním s další osobou přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000 Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku německého soudu je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr.
zákoníku) poté, co dne 23. 3. 2017 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců, který mu byl pravomocně uložen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. 4 T 145/2014, jímž byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, resp. poté, co dne 3. 7. 2016 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, který mu byl pravomocně uložen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 1.
2015, sp. zn. 7 T 91/2014, jímž byl uznán vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil celkem třech dílčích útoků v rámci velmi krátkého období (de facto během cca 30 minut v rámci téhož dne), přičemž jím fakticky způsobená škoda několikanásobně přesáhla minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1997 až 2019 byl na území České republiky celkem patnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to vesměs pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Marienbergu, uložena nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení XY příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu