11 Tcu 94/2024-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 14. 11. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky F. L., rozsudkem Okresního soudu v Galantě, Slovenská republika, ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 1 T 6/2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Okresního soudu v Galantě, Slovenská republika, ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 1 T 6/2022, který nabyl právní moci téhož dne, byl F. L. uznán vinným trestným činem týrání blízké osoby a svěřené osoby podle § 208 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) slovenského trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený F. L. dopustil trestné činnosti tím, že:
na adrese XY, minimálně od září 2017 do 28. 8. 2021 včetně (s výjimkou dne 6. 5. 2021, kdy byl postižen za přestupek proti občanskému soužití, kterého se dopustil vůči své manželce), svoji manželku K. L., vícekráte fyzicky napadl, kopal ji do různých částí těla, bil ji pěstmi i stoličkou do oblasti hlavy, přičemž přibližně v měsíci květnu 2021 ji na dvoře rodinného domu v napadl lopatou tím způsobem, že ji udeřil do zad, přičemž násilnické chování obviněného se periodicky opakovalo tím způsobem, že pod vlivem alkoholu poškozenou napadal takřka každý měsíc a při napadání na ni křičel a oplzle nadával, že je poběhlice, taktéž jí zakazoval, aby v jeho přítomnosti kontaktovala svou matku, nebo ji podezříval, že komunikuje s milenci, přičemž dne 28. 8. 2021 v době kolem 17.30 hod. v předmětném rodinném domě na poškozenou zaútočil tím způsobem, že ji v obývacím pokoji udeřil pěstí do tváře, konkrétně do oblasti oka, poškozená odešla do pokoje dcery A. L., následně se přesunula do kuchyně, kde na ni odsouzený opět zaútočil pěstmi a bil ji do oblasti tváře, přičemž tento fyzický konflikt pokračoval i v jiných místnostech domu, i v dětském pokoji, kde ji srazil na podlahu u postele a začal po ní dupat a šlapat, a to i v přítomnosti jejich dcery, v důsledku čehož poškozená utrpěla zlomeninu nosních kůstek oboustranně, pohmožděninu a krevní podlitinu kolem levého oka a krevní podlitinu pravého oka, zhmoždění úst vlevo, tržně zhmožděnou ránu pravého ucha a zhmožděninu levého ramene, přičemž uvedeným jednáním způsobil poškozené psychické a fyzické útrapy.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zák. č. 427/2023 Sb. i nadále aplikuje ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (zaznamenáno do jeho evidence). V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený F. L. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie), přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů dne 14. 4. 2022 (viz č. l. 4 spisu a opis z evidence Rejstříku trestů ze dne 26. 8. 2024 č. l. 2 spisu). Odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. L. se dopustil zavrženíhodného jednání spočívajícího ve fyzickém i psychickém násilí vůči své manželce. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jednak charakterem spáchané trestné činnosti, jednak délkou jejího trvání. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení F. L. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 11. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu