11 Tcu 96/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. Z., rozsudkem Zemského soudu v Norimberku-Fürthu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. 3 KLs 304 Js 8460/1999, a to pro trestný čin těžké loupeže podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 1 č. 1b a § 25 odst. 2 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců.
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Norimberku-Fürthu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 3. 4. 2002, byl P. Z. uznán vinným trestným činem těžké loupeže podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 1 č. 1b a § 25 odst. 2 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 12. 3. 1999 po 14.00 hod. v pobočce Německé pošty v N. v ulici F. 341 přiměl zaměstnankyni pošty k tomu, aby otevřela prostor pro přijímání balíků, poté proskočil do pracovního prostoru poštovních úředníků a společně s dalším pachatelem vytáhli pistole, zamířili je na pracovníky pošty a na přítomné zákazníky s tím, aby jim byly vydány peníze pod pohrůžkou střelby z namířených pistolí. Do připraveného sáčku pak nacpali hotové peníze v celkové částce 10 650 DM a poté utekli z pošty pryč.
Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. Z. spáchal velice závažný trestný čin, který předem pečlivě naplánoval, a to ve spolupachatelství s další osobou. Trestnou činností způsobil poměrně vysokou škodu na cizím majetku a nelze přehlédnout ani to, že pro obdobnou trestnou činnost již byl v minulosti soudně trestán na území Švýcarska (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000).
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již výrazný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík