11 Tcu 96/2022-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 23. 3. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. A., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 613 HV 4/19f, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 31 Bs 25/20h, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. A., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 1. 4. 2021, sp. zn. 601 HV 2/21a, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 31 Bs 229/21k, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
I. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 613 HV 4/19f, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 31 Bs 25/20h, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. A. uznán vinným zločinem profesionálním způsobem za účelem výdělku provedené těžké krádeže vloupáním, podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 129 odst. 1 bod 3, § 130 odst. 2 rakouského trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. A. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že: III. dne 12. 11. 2018 ve XY odcizil A.-Q. M. motocykl Yamaha bez registrační značky v již nezjištěné hodnotě minimálně 600 euro, nepřevyšující částku 5.000 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. A. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. A. se pro svůj prospěch dopustil trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Z opisu z evidence Rejstříku trestů lze též dovodit jeho sklony k páchání trestné činnosti majetkového charakteru. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. A. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 1. 4. 2021, sp. zn. 601 HV 2/21a, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 31 Bs 229/21k, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. A. uznán vinným zločinem profesionálním způsobem za účelem výdělku provedené těžké krádeže vloupáním, podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 129 odst. 1 bod 3, § 130 odst. 2 rakouského trestního zákona a zločinem zneužití pravomoci úředního činitele podle § 12 druhý případ, § 15, § 302 odst. 1 rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. A. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
1./ profesionálním způsobem za účelem výdělku ve spolupachatelství se zvlášť stíhaným R. P. odcizili níže uvedeným osobám movité věci v hodnotě přesahující částku 5.000 euro, v úmyslu se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a sice:
I. v době od 10. do 13. 11. 2018 ve XY, odcizili W. P., motocykl BMW s reg. zn. XY v hodnotě 19.000 euro, jakož i zařízení handsfree, topcase, ochrannou helmu a černé rukavice na motorku v celkové hodnotě 1.000 euro,
II. dne 11. 11. 2018 ve XY, odcizili S. G., motocykl Harley Davidson bez reg. zn. v hodnotě cca 10.000 euro,
IV. v době od 14. do 16. 11. 2018 v XY, odcizili S. B. dva motocykly zn. Yamaha s výměnnou reg. zn. XY v celkové hodnotě cca 10.300 euro,
V. dne 20. 11. 2018 ve XY, odcizili I. F., motocykl Kawasaki s reg. zn. XY v hodnotě cca 10.000 euro,
2./ dne 28. 10. 2020 v XY, v úmyslu poškodit Rakouskou republiku na jejích právech zajišťujících zákonným účelům odpovídající výkon trestu a zachování bezpečnosti a pořádku ve výkonu trestu, se pokusil přimět příslušníka justiční stráže S. K., aby vědomě zneužil své oprávnění spočívající v odebrání mobilního telefonu, k jehož držení nebyl M. A. ve výkonu trestu podle zákona o výkonu trestu oprávněn, a ačkoli věděl, že je příslušník justiční stráže povinen mu mobilní telefon odebrat, tohoto prosil, „aby to nebral tak vážně“, jakož i „aby ho prosím nechal jít“ a nebral mu mobilní telefon nalezený v jeho cele, přičemž zůstalo u pokusu jen z toho důvodu, že S. K. výzvě nevyhověl, nýbrž případ oznámil svému veliteli ve strážnici a mobilní telefon byl M. A. příslušníky justiční stráže odebrán.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší soud rozhodne podle § 4a odst. 3 zákona na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu i ve vztahu k tomu odsouzení vyplývá, že M. A. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pokusu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 21 tr. zákoníku k § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou nepochybně dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. A. se pro svůj finanční prospěch dopustil trestné činnosti, jíž způsobil na cizím majetku vyšší škodu a rovněž se dopustil závažného jednání, aby zmařil výkon uloženého trestu odnětí svobody. Společenská škodlivost zejména jeho majetkové trestné činnosti je zvyšována tím, že ji spáchal více útoky, jakož i tím, že se na této podílel s dalším pachatelem. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. A. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu