Nejvyšší soud Usnesení trestní

11 Tcu 97/2022

ze dne 2022-03-17
ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.97.2022.1

11 Tcu 97/2022-21

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. P., nar. XY, jednak rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 607 Hv 6/20g, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2020, a dále rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 9. 7. 2021, sp. zn. 501 Hv 48/21f, který nabyl právní moci dne 13. 7. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

1. Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 607 Hv 6/20g, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2020, byl R. P. uznán vinným zločinem profesionálním způsobem za účelem výdělku provedené těžké krádeže podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 130 odst. 2 první případ rakouského trestního zákoníku (StGB), a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Korneuburg, sp. zn. 607 Hv 6/20g, se R. P. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že

profesionálně provedeným způsobem za účelem výdělku a ve vědomé a chtěné součinnosti jako spolupachatel se zvlášť stíhaným M. A. odcizili dále uvedeným osobám oprávněným k disponování dále uvedené cizí movité věci, a to motocykly v hodnotě přesahující celkově částku 5.000 eur s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a sice:

I.) v době mezi 10. 11. a 13. 11. 2018 ve XY poškozenému W. P. jeden motocykl tov. zn. BMW s registrační značkou XY v hodnotě 19.000 eur, jakož i jedno zařízení handsfree, jeden topcase, jednu ochrannou helmu a černé rukavice na motorku v celkové hodnotě 1.000 eur, II.) dne 11. 11. 2018 ve XY poškozené S. G. jeden motocykl tov. zn. Harley Davidson bez registrační značky v hodnotě cca 10.000 eur, III.) dne 12. 11. 2018 ve XY poškozenému A.-Q. M. jeden motocykl tov. zn. Yamaha bez registrační značky v hodnotě cca 4.000 eur, IV.) v době mezi 14. 11. a 16. 11. 2018 v XY poškozenému S. B. dva motocykly tov. zn. Yamaha s výměnnou registrační značkou XY v celkové hodnotě cca 10.300 eur, V.) dne 20. 11. 2018 ve XY poškozené I.F. jeden motocykl tov. zn. Kawasaki s registrační značkou XY v hodnotě cca 10.000 eur.

3. Následně byl R. P. rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 9. 7. 2021, sp. zn. 501 Hv 48/21f, který nabyl právní moci dne 13. 7. 2021, uznán vinným jednak přečinem křivé důkazní výpovědi podle § 288 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB) a dále zločinem křivého obvinění podle § 297 odst. 1 druhý případ rakouského trestního zákoníku (StGB), a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců.

4. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Korneuburg, sp. zn. 501 Hv 48/21f, se R. P. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že

I.) dne 1. 4. 2021 v XY před soudem jako svědek při svém formálním výslechu k věci vedené v řízení před Zemským soudem Korneuburg, sp. zn. 601 Hv 2/21a, křivě vypovídal tím, že uvedl, že krádeže motocyklů provedl s L. K. a nikoli s M. A.; II.) dne 1. 4. 2021 v XY činem popsaným pod bodem I.) vystavil osobu L. K. nebezpečí úředního stíhání, když byl tento z moci úřední mylně podezříván z jednání, za které hrozí trestní stíhání s potrestáním, ačkoli věděl (§ 5 odst. 3 StGB), že podezření je mylné a že za křivě připisované jednání hrozí trest odnětí svobody na dobu delší než jeden rok.

5. Dne 9. 3. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení jednak rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 607 Hv 6/20g, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2020, a dále rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 9. 7. 2021, sp. zn. 501 Hv 48/21f, který nabyl právní moci dne 13. 7. 2021, ve vztahu k osobě obviněného R. P. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

6. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

7. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

8. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že R. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemskými soudy a jednotlivá odsouzení se týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (v případě rozsudku Zemského soudu Korneuburg, ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 607 Hv 6/20g) a dále přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku (v případě rozsudku Zemského soudu Korneuburg, ze dne 9. 7. 2021, sp. zn. 501 Hv 48/21f).

9. Ze skutkových zjištění cizozemského soudu je totiž zřejmé, že si odsouzený v případě jednání popsaného v rozsudku Zemského soudu Korneuburg, sp. zn. 607 Hv 6/20g, společným jednáním s další osobou více dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a na cizím majetku způsobil značnou škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr.

zákoníku škodu dosahující částky nejméně 1.000.000 Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku Zemského soudu Korneuburg, sp. zn. 607 Hv 6/20g, je přitom dána rovněž bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen a potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr.

zákoníku) poté, co byl dne 9. 8. 2018 rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 12 T 71/2018, pravomocně uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře šestnácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců (tj. do 9. 8. 2021) za současného vyslovení dohledu, resp. poté, co dne 1. 3. 2018 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 30.

9. 2015, sp. zn. 12 T 63/2015, jímž byl pravomocně uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku.

10. Naopak v případě jednání, jímž byl uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, sp. zn. 501 Hv 48/21f, je ze skutkových zjištění tohoto cizozemského soudu zřejmé, že odsouzený jiného lživě obvinil z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Jednání popsané v tomto rozsudku cizozemského soudu pod body I.) a II.) by přitom z pohledu českého práva bylo posouzeno toliko jako jeden skutek a nikoli jako dva samostatné skutky, naplňující zákonné znaky přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Dané jednání nelze současně kvalifikovat i jako přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku, neboť podle ustálené rozhodovací praxe českých obecných soudů se osoba, která spáchala trestný čin, nepravdivou svědeckou výpovědí ohledně tohoto svého trestného činu nedopouští křivé výpovědi podle § 346 tr. zákoníku, byť byla řádně poučena o svém právu odepřít výpověď. Trestní stíhání takové osoby, třebas nebyla ve věci obviněným, by totiž bylo v rozporu s § 92 odst. 1 tr. řádu, podle něhož obviněný nesmí být k výpovědi nebo doznání žádným způsobem donucován, přičemž sankce stanovená na trestný čin podle § 346 tr. zákoníku by představovala nepřípustné donucení k pravdivé výpovědi (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 25/1969, č. 39/1970 a č. 59/2006 Sb. rozh. tr.). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

11. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného R. P. je zvyšována zejména způsobem provedení dotčených činů, když nelze pominout vyšší četnost jednotlivých útoků, kterých se odsouzený ve vztahu k jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, sp. zn. 607 Hv 6/20g, během krátkého období cca deseti dnů dopustil, přičemž svým jednáním naplnil zákonné znaky více úmyslných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho bohatší trestní minulost, neboť v rozmezí let 1996 až 2019 byl na území České republiky celkem osmnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, včetně trestné činnosti majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z uvedeného tedy plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.

12. Ve vztahu k druhu a výměře uložených trestů lze současně konstatovat, že odsouzenému byly za jednání, jimiž byl pravomocně uznán vinným jednak rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 607 Hv 6/20g, a jednak rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 9. 7. 2021, sp. zn. 501 Hv 48/21f, uloženy sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněné tresty odnětí svobody vždy ve výměře dvaceti čtyř měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na obě výše uvedená odsouzení R. P. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

13. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 3. 2022

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu