11 Tcu 97/2024-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 14. 11. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. T. rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 15 Ls 930 Js 5855/21, při zahrnutí odsouzení z rozsudku Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 201 Ls 384 Js 49713/20, které bylo již uznáno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 1 T 6/2021, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2022, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 14 To 113/2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Obvodového soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 15 Ls 930 Js 5855/21, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2022, byl J. T. uznán vinným trestnými činy krádeže ve dvou případech, vždy v jednočinném souběhu s poškozením cizí věci podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 bod 1, § 303 odst. 1, § 303c, § 52, § 53, § 73, § 55 a § 73c německého trestního zákona, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, při zahrnutí odsouzení z rozsudku Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 201 Ls 384 Js 49713/20, které bylo již uznáno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 1 T 6/2021, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2022, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 14 To 113/2021.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 15 Ls 930 Js 5855/21, se odsouzený J. T. v úmyslu si trestnou činností – krádežemi peněz, potravin a alkoholu opatřovat nikoli jen přechodný zdroj příjmů, této dopustil tím, že:
1. v době od 13:00 hodin dne 12. 8. 2020 do 10:00 hodin dne 14. 08. 2020 se vloupal do různých budov na pozemku rodiny M., na ulici XY v obci XY, poté, co rozbil okna, a odcizil alkohol v hodnotě přibližně 20 euro. Rovněž způsobil škodu na majetku ve výši přibližně 200 euro,
2. v době od 27. 2. 2020, 19.45 hod. do 28. 2. 2020, 04.50 hod. se vloupal do prostor střední školy XY, na ulici XY v obci XY poté, co rozbil okno, v budově vypáčil několikery dveře a odcizil mimo jiné 1.550 euro v hotovosti, dvě kávy, dvě paměťové karty a dva sýry v celkové hodnotě 1.600 euro. V důsledku jeho jednání vznikla rovněž škoda na majetku v celkové výši 11.162 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zák. č. 427/2023 Sb. i nadále aplikuje ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (zaznamenáno do jeho evidence). V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. T. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie), přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů dne 18. 10. 2023 (viz č. l. 11 spisu a opis z evidence Rejstříku trestů ze dne 25. 4. 2024 č. l. 4 spisu).
Pokud jde o odsouzení Obvodového soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 15 Ls 930 Js 5855/21, pro skutky, v nichž je spatřován trestný čin krádeže ve dvou případech, vždy v jednočinném souběhu s poškozením cizí věci podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku).
Podmínka oboustranné trestnosti činu je pak splněna i ohledně odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 201 Ls 384 Js 49713/20, které bylo již uznáno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 1 T 6/2021, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2022, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 14 To 113/2021, pro skutek, v němž je spatřován trestný čin loupežného vydírání ve stadiu pokusu podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, a jenž vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku.
Tím jsou i ve vztahu k tomuto odsouzení splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. T. se dopustil trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil více útoky a na území Spolkové republiky Německo i na území České republiky byl v minulosti již vícekrát soudně trestán. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému J. T. byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. T. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 11. 2024 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu