11 Tcu 97/2025-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 6. 11. 2025 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, V. H., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 061 HV 47/23m, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 061 HV 47/23m, který nabyl právní moci 2. 8. 2023, byl V. H. uznán vinným trestným činem opakované krádeže podle ustanovení § 127, § 130 odst. 1, § 15 rakouského trestního zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 15 (patnácti) měsíců.
2. skutkových zjištění cizozemského soudu se V. H. dopustil trestné činnosti tak, že: „Dne 19. června 2023 v XY odcizil jízdní kolo značky „Rockrider“ v hodnotě 454,98 EUR, patřící J. M. P. a dne 3. července 2023 ve Vídni se pokusil opakovaně (gewerbsmäßig) podle § 70 odst. 1 bod 1 StGB odcizit z prodejny Billa AG: 3 lahve alkoholu, 2 šampony, 1 láhev nápoje, celkem v hodnotě 151,67 EUR, které ukryl do batohu upraveného alobalem. Při odchodu bez zaplacení byl zadržen zaměstnancem, takže zůstalo u pokusu.“
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený V. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie), přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů dne 7. 8. 2023 (viz č. l. 2 spisu). Odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, minimálně přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), 2 tr. zákoníku; s ohledem na to, že odsouzený odcizil věci v hodnotě přesahující hranici škody nikoli nepatrné (nejméně 10 000 Kč dle § 138 odst. 1 tr. zákoníku) a spáchal trestný čin krádeže, přestože byl za takový trestný čin v předchozích třech letech odsouzen. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. H. se dopustil pro svůj finanční prospěch opakovaného jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu a tím porušil zájem na ochraně cizího majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se opakovaně dopouštěl trestné činnosti i na území České republiky. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Lze proto dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení V. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 11. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D.