11 Tcu 79/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M. rozsudkem Okresního soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 9. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 20045/97, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců ve skupině ve třech případech podle § 92 odst. 1, č. 1, 6, § 92a odst. 1, č. 1, 2, § 92b cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 9. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 20045/97, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. M. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců ve skupině ve třech případech podle § 92 odst. 1, č. 1, 6, § 92a odst. 1, č. 1, 2, § 92b cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s odděleně stíhaným H., se podílel na organizování ilegálního převádění cizích státních příslušníků z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Úkolem odsouzeného bylo prostřednictvím novinových inzerátů zajistit řidiče pro převoz osob, převedených na území SRN, do vnitrozemí a tyto následně instruovat. Konkrétně se výše uvedeným způsobem podílel na převedení 4 cizích státních příslušníků dne 11. 12. 1996 okolo 17.00 hod., kdy tyto osoby byly převedeny mimo povolený hraniční přechod na spolkové území u obce G., kde je do osobního vozu k další přepravě do vnitrozemí převzal motorizovaný převaděč získaný odsouzeným, přičemž byl posléze zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Stejným způsobem se podílel na obdobném převedení 6 osob dne 9. 1. 1997 okolo 18.00 hod., kdy jako motorizovaný převaděč jel i H. a 4 osob dne 23. 1. 1997 okolo 13.00 hod. Vždy přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho účast na převádění mu byla přislíbena odměna pokaždé ve výši 200 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Dne 18. 4. 2002 pod sp. zn. 3631/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se za přislíbený finanční prospěch jako spoluorganizátor opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen relativně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch