11 Td 3/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných JUDr. J. B., a spol. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2006 návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. řádu a rozhodl t a k t o :
Podle § 25 tr. řádu se odnímá Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc vedená pod sp. zn. 48 T 25/2005 a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze podala dne 15. 12. 2005 Krajskému soudu v Ústí nad Labem obžalobu na obviněné JUDr. J. B. , Mgr. D. T. , Mgr. V. V. , Ing. M. J. , P. T. , L. K. a JUDr. M. Č. pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. a další.
Podáním ze dne 15. 12. 2005 adresovaným Vrchnímu soudu v Praze navrhla předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem podle § 25 tr. řádu odnětí trestní věci obviněných JUDr. J. B. a spol. Krajskému soudu v Ústí nad Labem a její přikázání jinému soudu s tím, že by mohly vzniknout pochybnosti o nepodjatosti soudců při projednání věci, neboť jeden z obviněných JUDr. J. B. působí od roku 1992 jako soudce tohoto soudu, kdy běžně přicházel do kontaktu se všemi soudci, včetně soudců působících na trestním úseku, a také proto, že s ohledem na to, že žalovaná trestná činnost měla být páchána i na půdě tohoto soudu a v souvislosti s jeho činností, jsou ke slyšení před soudem navrhování jako svědci také pracovníci tohoto soudu.
Vrchní soud v Praze předložil návrh na delegaci Nejvyššímu soudu s odůvodněním, že od února 2005 je soudcem Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. S. , jehož média mnohokrát v průběhu vedeného trestního stíhání spojovala zejména s obviněným JUDr. B. a Mgr. V., a který je v současné době trestně stíhán mimo jiné i s Mgr. V. v jiné věci, což by s ohledem na nejenom pracovní vztahy JUDr. S. s ostatními soudci tohoto soudu mohlo vést k pochybnostem o nestrannosti všech soudců Vrchního soudu v Praze při rozhodování v uvedené věci Krajského soudu v Ústí nad Labem. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se předmětná věc ve smyslu ustanovení § 25 tr. řádu Vrchnímu soudu v Praze odnímá a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze se k návrhu na delegaci podáním ze dne 12. 1. 2006 vyjádřila tak, že tento nepovažuje za důvodný, neboť z toho, že JUDr. Z. S. je soudcem Vrchního soudu v Praze nelze dovozovat, že tento soud a konkrétně senát, ve kterém působí vedle JUDr. Z. S. ještě JUDr. B. K. , CSc., JUDr. V. S., JUDr. K. Š. a JUDr. V. V. , jemuž návrh Krajského soudu v Ústí nad Labem podle § 25 tr. řádu byl přidělen k rozhodnutí, není schopen nestranně rozhodnout. Poukázala přitom na to, že tento senát v přípravném řízení, a to i přes to, že v něm působil JUDr. Z. S. , již opakovaně rozhodoval a protože má za to, že i nadále soudci vrchního soudu mají v sobě potřebnou míru profesionality a nenechají se kolegialitou ovlivnit, navrhla, aby byl návrh zamítnut.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k řešení tohoto sporu a dospěl k následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci je nutno se se stejnou pečlivostí zabývat návrhem Krajského soudu v Ústí nad Labem, tak návrhem Vrchního soudu v Praze. S ohledem na to, že jeden z obviněných je stále soudcem Krajského soudu v Ústí nad Labem, není vhodné, aby tento soud, kterému věc jinak místně přísluší, věc projednával a rozhodl. Tento závěr nemůže zpochybnit úvaha o profesionalitě a z ní plynoucí nestrannosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, kteří by věc projednávali, ale je nutno přihlédnout i tomu, jak by skutečnost, že soudci rozhodují o trestní věci svého blízkého kolegy, byla přijímána navenek.
Stejnou úvahou se Nejvyšší soud řídil při rozhodování, zda je vhodné, aby delegaci podle § 25 tr. řádu, tj. určení kam bude věc přikázána k rozhodování, posuzoval Vrchní soud v Praze. JUDr. Z. S. je soudcem Vrchního soudu v Praze a rozvrhem práce je dokonce zařazen do senátu, který by měl o návrhu podle § 25 tr. řádu rozhodovat. I když JUDr. Z. S. v trestní věci obviněných JUDr. J. B. a spol. dosud nebyl vyslechnut ani jako svědek, v důkazech shromážděných v přípravném řízení, a to především v přepisech telefonních odposlechů, se jméno JUDr. Z. S. v přinejmenším podezřelých souvislostech vyskytuje tolikrát, že by nepůsobilo věrohodně, aby soud, jehož je soudcem, v této trestní věci jakkoliv rozhodoval. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že Vrchní soud v Praze v minulosti v přípravném řízení již učinil některá dílčí rozhodnutí. Ani zde proto nelze záruku nestrannosti spatřovat v pouhé profesionalitě rozhodujících soudců. Ze všech uvedených důvodů považuje Nejvyšší soud za nevhodné, aby o odnětí věci rozhodoval Vrchní soud v Praze.
Pokud by měl být z důvodu podjatosti nahrazen Vrchní soud v Praze jiným soudem stejného druhu a stejného stupně, přicházel by v úvahu toliko Vrchní soud v Olomouci. Přikázáním věci k projednání tomuto soudu by však z rozhodnutí o dalším projednání byly vyřazeny všechny krajské soudy z obvodu Vrchního soudu v Praze. Aby k tomu nedošlo, rozhodl ve smyslu § 25 tr. řádu o dalším postupu v řízení Nejvyšší soud sám, neboť pro jeho rozhodnutí přicházejí v úvahu jak krajské soudy z obvodu Vrchního soudu v Praze tak z obvodu Vrchního soudu v Olomouci.
Trestní věc obviněných JUDr. J. B. a spol. je nesporně tak obsáhlá a skutkově náročná, že zatíží každý soud, kterému bude přikázána. Při posuzování všech podmínek pro přidělení věci bylo nutno přihlédnout k dlouhodobému zatížení toho kterého soudu a všem kritériím hospodárnosti. Po zhodnocení všech těchto ukazatelů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že z hlediska reálné naděje věc dovést k meritornímu rozhodnutí jim nejlépe vyhovuje Krajský soud v Českých Budějovicích, a proto je vhodné, aby tento soud ve věci nadále jednal a rozhodl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera