11 Td 42/2024-1647
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2024 v trestní věci odsouzeného L. K., bez státní příslušnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 3/2006, o příslušnosti soudu při zajištění výkonu rozhodnutí ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti v jiném členském státu Evropské unie t a k t o :
Podle § 337 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále též jen „z. m. j. s.“) a za použití § 24 odst. 1 tr. řádu je k projednání věci věcně a místně příslušný Krajský soud v Brně.
1. Unesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 5. 2024, sp. zn. 1 PP 42/2024, které nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění odsouzeného L. K. (dále též jen „odsouzený“), z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 43 T 3/2006, jenž nabyl právní moci dne 18. 7. 2023, a to za současného stanovení zkušební doby v trvání čtyřiceti osmi měsíců a vyslovení dohledu nad osobou odsouzeného. Přípisem ze dne 26. 7. 2024, sp. zn. 1 PP 42/2024, byl Okresním soudem v Kladně zaslán Krajskému soudu v Brně podnět Probační a mediační služby, středisko Kladno, ke zvážení vhodnosti postupu podle § 337 odst. 1 z. m. j. s., tedy ke zvážení předání výkonu dohledu do Rakouské republiky, na jejímž území se odsouzený po svém podmíněném propuštění z výkonu trestu zdržuje.
2. Podáním ze dne 15. 8. 2024, sp. zn. 43 T 3/2006, byl výše uvedený podnět Krajským soudem v Brně postoupen zpět Okresnímu soudu v Kladně s tím, že ve smyslu § 337 odst. 1 z. m. j. s. zajišťuje výkon rozhodnutí ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti v jiném členském státu Evropské unie (dále jen „EU“) soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. S odkazem na formulaci ustanovení § 336 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. je podle přesvědčení Krajského soudu v Brně tímto soudem Okresní soud v Kladně, který v předmětné věci rozhodl svým usnesením ze dne 24. 5. 2024, sp. zn. 1 PP 42/2024, o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody za současného vyslovení probačního dohledu nad jeho osobou.
3. Svým přípisem ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 1 PP 42/2024, však Okresní soud v Kladně opětovně postoupil podnět Probační a mediační služby, středisko Kladno, zpět Krajskému soudu v Brně s tím, že i podle sdělení Ministerstva spravedlnosti, odboru mezinárodního trestního, ze dne 28. 8. 2024, na který se okresní soud obrátil s žádostí o odbornou konzultaci, je orgánem příslušným k zaslání rozhodnutí o dohledu nebo trestu či o ochranném opatření nespojeném se zbavením osobní svobody do jiného členského státu EU k uznání a výkonu, resp. k zajištění výkonu tohoto rozhodnutí v jiném členském státě EU, ten český soud, který v dané věci rozhodl v prvním stupni. V případech, kdy bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, je tímto soudem, a to i podle důvodové zprávy k z. m. j. s., ten soud, který v dané věci rozhodl v prvním stupni a nikoli soud, který rozhodl o podmíněném propuštění, neboť ten ve vztahu k soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, učiní pouze podnět k postupu podle § 337 odst. 1 z. m. j. s.
4. Následně Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 43 T 3/2006, trestní věc odsouzeného L. K. předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti, když má za to, že není věcně příslušným k zajištění výkonu rozhodnutí ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti v jiném členském státě EU ve smyslu § 337 odst. 1 z. m. j. s., nýbrž že je v této věci věcně příslušným Okresní soud v Kladně, který svým usnesením ze dne 24. 5. 2024, sp. zn. 1 PP 42/2024, rozhodl o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl pravomocně uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 43 T 3/2006, a to za současného stanovení zkušební doby v trvání čtyřiceti osmi měsíců a vyslovení dohledu. Svůj návrh odůvodnil tím, že postup Okresního soudu v Kladně neodpovídá jazykovému, systematickému ani teleologickému výkladu ustanovení § 337 odst. 1 z. m. j. s., neboť užitým výrazem „soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni“ se má na mysli soud, který rozhodl v prvním stupni o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za současného stanovení dohledu podle § 336 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. Ustanovení § 337 odst. 1 z. m. j. s. je totiž přímo navázáno na ustanovení § 336 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. Podle přesvědčení Krajského soudu v Brně je zcela nelogické, aby rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za současného vyslovení dohledu činil okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává, zatímco následný výkon dohledu v jiném členském státě EU zajišťoval krajský soud coby soud nalézací. Takový postup se podle Krajského soudu v Brně jeví neúčelným a nehospodárným a jako takový jej lze označit za značně komplikovaný a jsoucí v rozporu s účelem, který zákonodárce při přijímání předmětné právní úpravy měl. Podle krajského soudu nelze současně přehlédnout ani skutečnost, že ustanovení § 337 z. m. j. s. je v nezměněné podobě účinné již od 1. 1. 2024, pročež nereflektuje následné změny zavedené do trestního řádu s účinností od 1. 1. 2022, jež spočívaly v přenesení věcné příslušnosti ohledně výkonu trestu odnětí svobody na okresní soudy.
5. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem by podle Krajského soudu v Brně mělo být ustanovení § 337 odst. 1 z. m. j. s. aplikováno tak, že soudem věcně příslušným k postupu podle § 337 odst. 1 z. m. j. s., tedy k zaslání pravomocného rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za současného stanovení dohledu jinému členskému státu EU k jeho uznání a výkonu (konkrétně příslušnému orgánu Rakouské republiky, na jejímž území se odsouzený v současné době fakticky zdržuje), je Okresní soud v Kladně coby soud, který o podmíněném propuštění odsouzeného v nyní posuzované věci pravomocně rozhodl jako soud prvního stupně.
6. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 337 odst. 1 z. m. j. s. za použití § 24 odst. 1 tr. řádu a dospěl k závěru, že důvodům uvedeným v návrhu Krajského soudu v Brně, o něž opřel své pochybnosti o své věcné nepříslušnosti k projednání a rozhodnutí této věci, resp. k postupu podle § 337 odst. 1 z. m. j. s., nelze přisvědčit.
7. Podle § 336 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. platí, že jinému členskému státu EU lze zaslat k uznání a výkonu mimo jiné pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za současného stanovení dohledu nebo uložení přiměřených omezení nebo povinností.
8. Podle § 337 odst. 1 téhož zákona platí, že je-li to zapotřebí pro zajištění řádného výkonu rozhodnutí, může soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, zaslat toto rozhodnutí příslušnému orgánu jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu, pokud osoba, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, má v tomto členském státu obvyklé bydliště a zdržuje se na jeho území nebo z okolností vyplývá, že zamýšlí vrátit se do tohoto státu. Rozhodnutí lze zaslat za účelem jeho uznání a výkonu i do členského státu, u kterého nejsou splněny podmínky uvedené ve větě první, pokud o to osoba, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, požádá a tento členský stát s převzetím rozhodnutí souhlasí. Rozhodnutí nelze zaslat za účelem uznání a výkonu souběžně do více členských států.
9. Podle § 24 odst. 1 věty druhé tr. řádu je soud v případě vzniku pochybností o příslušnosti vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti (§ 16 až 22 tr. řádu). Podle věty třetí téhož ustanovení není-li soud, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušnému.
10. V nyní posuzovaném případě je podle obsahu příslušného spisového materiálu zřejmé, že poté, co byl odsouzený L. K. rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 43 T 3/2006, pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona, ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, a odsouzen (vedle peněžitého trestu ve výši 230.000 Kč za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců) k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který na základě nařízení výkonu tohoto trestu jmenovaným krajským soudem nastoupil, bylo usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 5. 2024, sp. zn. 1 PP 42/2024, pravomocně rozhodnuto o jeho podmíněném propuštění z výkonu tohoto trestu, a to za současného stanovení zkušební doby v trvání čtyřiceti osmi měsíců a vyslovení dohledu nad jeho osobou. Po svém propuštění z výkonu trestu odsouzený, který je cizím státním příslušníkem, následně opustil území České republiky, přičemž podle sdělení Vězeňské služby ze dne 27. 5. 2024 se aktuálně zdržuje na území Rakouské republiky (Vídeň, XY).
11. Po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Okresní soud v Kladně postupoval zcela správně, pokud dospěl k závěru, že není v předmětné věci věcně a místně příslušným k postupu podle § 337 odst. 1 z. m. j. s., tedy k realizaci úkonů souvisejících se zajištěním výkonu rozhodnutí ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti v jiném členském státu EU, a danou věc postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Brně, neboť pro takovýto postup měl nejen dostatek relevantních informací, ale i náležitou oporu v příslušných ustanovení z.
m. j. s. a tr. řádu. Opírá-li Okresní soud v Kladně svůj závěr o věcné příslušnosti Krajského soudu v Brně mimo jiné o důvodovou zprávu k ustanovení § 337 odst. 1 z. m. j. s., jakož i sdělení Ministerstva spravedlnosti, odboru mezinárodního trestního, pak tomuto nelze ničeho vytknout. Záměr zákonodárce, který je řádně seznatelný z odkazované důvodové zprávy k této právní normě, totiž spočíval ve svěření agendy spojené s realizací úkonů nezbytných pro zajištění řádného výkonu rozhodnutí českých soudů, jimiž byl osobě odsouzeného uložen trest nespojený se zbavením osobní svobody (tj. trest různého druhu), dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti v jiném členském státu EU, jednotně tomu soudu, který v dané věci, ve které byla předmětná sankce uložena, rozhodoval jako soud prvního stupně a nikoli soudu, který se v rámci přípravného řízení podílel na případné modifikaci výkonu uloženého trestu (tak jako je tomuto v případě podmíněným propuštěním odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody).
12. V textu důvodové zprávy vážící se k citovanému ustanovení z. m. j. s. je vůle zákonodárce vyjádřena explicitně tak, že „Příslušnost k zaslání rozhodnutí jinému členskému státu EU se odvíjí od příslušnosti k učinění rozhodnutí, tj. příslušný k zaslání rozhodnutí jinému členskému státu EU bude soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody zasílá do jiného členského státu EU odsuzující soud z podnětu soudu, který rozhodl o podmíněném propuštění.“ Za tohoto stavu tak nelze přisvědčit závěru Krajského soudu v Brně, prezentovanému v bodě 8.
dotčeného usnesení, podle něhož je nesmyslné, aby rozhodování o podmíněném propuštění za současného vyslovení dohledu činil okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává, a následně zajišťoval výkon dohledu v jiném členském státě krajský soud coby soud nalézací, když takový postup není účelný ani hospodárný, naopak se jeví značně komplikovaný a v rozporu s účelem, který zákonodárce při přijímání předmětné úpravy měl, neboť je to naopak právní argumentace krajského soudu, nikoli Okresního soudu v Kladně, která je v rozporu se záměrem, který zákonodárce při přijímání tohoto ustanovení – jak je nepopiratelně zřejmé z výše citované důvodové zprávy – měl a který vyjádřil v jeho výsledném znění.
Stručně vyjádřeno, z výše uvedených formulací užitých v důvodové zprávě k dotčenému ustanovení § 337 odst. 1 z. m. j. s. je tak zřejmý jednoznačný záměr zákonodárce svěřit odpovědnost za zajištění výkonu rozhodnutí, jímž byl odsouzenému uložen trest nespojený se zbavením jeho osobní svobody, dohled nebo přiměřené omezení anebo povinnost, na území jiného členského státu EU tomu soudu, který v dané věci rozhodl meritorně co otázky viny a trestu jako soud prvního stupně. Právě tento český soud by měl nejlépe – a to s přihlédnutím ke všem jemu známým specifickým okolnostem daného případu, jakož i poměrům odsouzeného, které jej dříve (tj. v rámci tzv. nalézacího řízení) vedly mimo jiné i k uložení dotčeného trestu – zvážit vhodnost případného přenesení výkonu jím uložené sankce na území jiného členského státu EU.
13. V případě podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody je tak soud, který o tomto podmíněném propuštění rozhodl, příslušným toliko k předání podnětu stran zvážení vhodnosti postupu podle § 337 odst. 1 z. m. j. s. tomu soudu, který odsouzenému předmětný nepodmíněný trest odnětí svobody uložil, resp. který v dané věci rozhodoval jako soud prvního stupně o otázce viny a trestu (tj. jako tzv. soud nalézací). Tento soud (v tomto případě Krajský soud v Brně) poté zváží zaslání pravomocného usnesení okresního soudu, který v dané věci rozhodl o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody za současného vyslovení dohledu nad jeho osobou (v tomto případě usnesení Okresního soudu v Kladně) společně s osvědčením na stanoveném formuláři (viz § 337 odst. 2 z. m. j. s.) příslušnému orgánu jiného členského státu EU (v tomto případě příslušnému orgánu Rakouské republiky, na jejímž území se odsouzený v současné době zdržuje) za účelem jeho uznání a výkonu na území tohoto členského státu EU. K tomu srov. též Kubíček, M.; Polák, P. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. Praha : Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 1030, právní stav komentáře v elektronické verzi platný ke dni 30. 4. 2020.
14. Argumentuje-li Krajský soud v Brně ve svém usnesení o předložení věci k rozhodnutí o věcné příslušnosti tím, že ustanovení § 337 odst. 1 z. m. j. s. nebylo ode dne účinnosti této právní normy, tj. od 1. 1. 2014, novelizováno, pročež nereflektuje změny spočívající v přenesení věcné příslušnosti ohledně výkonu trestu odnětí svobody na okresní soudy, které byly do trestního řádu zavedeny ke dni 1. 1. 2022, přičemž v této souvislosti poukazuje mimo jiné i na důvodovou zprávu k zákonu č. 220/2021 Sb. (jímž byla daná novelizace provedena,), podle které byla důvodem přenesení věcné příslušnosti, jde-li o rozhodnutí související s výkonem trestu odnětí svobody, na okresní soudy značná nejednotnost souběžné věcné příslušnosti okresních a krajských soudů, která však neměla žádného věcného opodstatnění, ba naopak přinášela aplikační problémy, je třeba připomenout následující. Ustanovením § 320 odst. 2 tr. řádu bylo s účinností od 1. 1. 2022 zavedeno zvláštní pravidlo pro určení věcné a místní příslušnosti soudu k přijetí rozhodnutí souvisejících s výkonem trestu odnětí svobody (např. k vydání usnesení o přerušení výkonu trestu ve smyslu § 325, event. § 328 odst. 1 tr. řádu, usnesení o upuštění od výkonu zbytku trestu podle § 327 tr. řádu, usnesení o změně způsobu výkonu trestu podle § 324 tr. řádu, usnesení o návrhu na umístění odsouzeného do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou podle § 324 tr. řádu, usnesení o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody podle § 331 tr. řádu), když takováto rozhodnutí nově činí vždy okresní soud, v jehož obvodu je trest odnětí svobody osobou odsouzeného aktuálně vykonáván. To vše však platí pouze za předpokladu, že se odsouzený v době rozhodování soudu nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, tedy není-li na svobodě.
15. Z výše uvedené dikce ustanovení § 320 odst. 2 tr. řádu tak jednoznačně plyne závěr, že nenachází-li se odsouzený v době rozhodování o otázce spojené s výkonem pravomocně uloženého trestu odnětí svobody ve věznici, tzn. že je na svobodě, popř. je umístěn ve zdravotnickém zařízení, detenčním ústavu apod., uplatní se při určení věcné a místní příslušnosti soudu k úkonům činěným ve vykonávacím řízení obecné pravidlo obsažené v § 315 odst. 2 tr. řádu. Podle tohoto ustanovení přitom činí rozhodnutí související s výkonem trestů, není-li trestním řádem stanoveno jinak (např. dříve citovaným ustanovením § 320 odst. 2 tr.
řádu, které je ve vztahu k § 315 odst. 2 v poměru speciality), soud, který v dané věci rozhodl v prvním stupni. Toto obecné pravidlo tedy bude v praxi dopadat zejména na rozhodování o nařízení výkonu trestu odnětí svobody podle § 321 tr. řádu (neučiní-li takovéto rozhodnutí za podmínek § 321 odst. 1 věta druhá tr. řádu předseda senátu odvolacího soudu), včetně započítání vazby nebo trestu do nově nařízeného trestu odnětí svobody podle § 334 tr. řádu, dále na vydání příkazu k dodání do výkonu trestu podle § 321 odst. 3 tr.
řádu či na rozhodování o odkladu výkonu trestu podle § 322 či § 323 tr. řádu, event. § 328 odst. 1 tr. řádu, o upuštění od výkonu celého trestu odnětí svobody podle § 327 tr. řádu, event. § 328 odst. 2 tr. řádu (a to včetně upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody u odsouzeného, který byl povolán k výkonu základní vojenské služby), jakož i o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle § 331 tr. řádu (a to pouze za předpokladu, že se odsouzený v době rozhodování o podmíněném propuštění fakticky nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody, a to např. proto, že byl již dříve propuštěn z vazby na svobodu, načež pro provedení zápočtu vykonané vazby do pravomocně uloženého trestu řádně splnil zákonné podmínky pro možné podání žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody).
16. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že na rozdíl od ustanovení § 320 odst. 2 tr. řádu, jímž je zakotveno zvláštní pravidlo pro určení věcné a místní příslušnosti soudu ve vykonávacím řízení (když veškerá rozhodnutí související s výkonem trestu odnětí svobody činí vždy okresní soud, v jehož obvodu se daný trest vykonává, a to bez ohledu na věcnou příslušnost soudu, který v dané věci rozhodoval jako soud prvního stupně), je třeba obecné pravidlo pro určení příslušnosti soudu ve vykonávacím řízení, které je v případě přijímání rozhodnutí souvisejících s výkonem trestů vtěleno do ustanovení § 315 odst. 2 tr. řádu, vykládat ve spojení s pravidly pro určení věcné příslušnosti v tzv. nalézacím řízení, tedy ve spojení s kritérii uvedenými v § 16 a § 17 tr. řádu. Za tohoto stavu tedy platí, že soudem příslušným k rozhodnutí ve vykonávacím řízení ve smyslu § 315 odst. 2 tr. řádu může být jak okresní soud (za podmínek uvedených v § 16 tr. řádu), tak soud krajský (za podmínek uvedených v § 17 tr. řádu). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že k případné nejednotnosti v rámci rozhodování o otázkách spojených s výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody může ve vykonávacím řízení docházet, a také fakticky dochází, i nadále, tedy i po přijetí výše citované novely trestního řádu, tzn. po datu 1. 1. 2022.
17. Současně je namístě připomenout subsidiární užití trestního řádu ve vztahu ke zvláštní úpravě vtělené do z. m. j. s., když podle § 3 odst. 1 z. m. j. s. platí, že není-li tímto zákonem stanoveno jinak nebo není-li jím některá otázka upravena, použije se (podpůrně) trestní řád. Jelikož však z. m. j. s. ve vztahu k ustanovení § 337 odst. 1 výslovně stanoví pravidlo pro dovození věcné a místní příslušnosti soudu k realizaci úkonů nezbytných pro zajištění řádného výkonu rozhodnutí českých soudů, jejichž taxativní výčet je obsažen v § 336 odst. 1 písm. a) až písm. h) z. m. j. s., na území jiného členského státu EU, je třeba v duchu zásady subsidiarity vyjádřené v § 3 odst. 1 z. m. j. s. postupovat podle pravidel uvedených v § 337 odst. 1 z. m. j. s. a nikoli podle tr. řádu, tedy podle § 320 odst. 2 tr. řádu (pakliže se odsouzený nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, tedy ve věznici na území České republiky), nebo v ostatních případech podle § 315 odst. 2 tr. řádu za užití § 16 a § 17 tr. řádu.
18. Skutečnost, že odsouzený L. K. poté, co byl Okresním soudem v Kladně podmíněně propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl dříve uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně, opustil území České republiky, přičemž by se měl nacházet na území Rakouska, kde se zdržují i jeho rodinní příslušníci, byla potvrzena sdělením jednak Vězeňské služby, jakož i Probační a mediační služby, středisko Kladno, které bylo pověřeno výkonem dohledu nad jeho osobou v rámci okresním soudem stanovené zkušební doby podmíněného propuštění. Za této situace je tak při realizaci postupu podle § 337 odst. 1 z. m. j. s., tedy při zaslání usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 5. 2024, sp. zn. 1 PP 42/2024, o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 43 T 3/2006, za současného stanovení dohledu nad jeho osobou jinému členskému státu EU k uznání a výkonu tohoto pravomocného usnesení o podmíněném propuštění, a to společně s osvědčením ve smyslu § 337 odst. 2 z. m. j. s., jednoznačně založena věcná a místní příslušnost Krajského soudu v Brně a nikoli Okresního soudu v Kladně. Případný odkaz krajského soudu na změny trestního řádu provedené v agendě vykonávacího řízení s účinností od 1. 1. 2022 je tak - s ohledem na formulaci § 3 odst. 1 z. m. j. s. – zcela nepřípadný. Nicméně i za situace, kdy by ustanovení § 337 odst. 1 z. m. j. s. nestanovilo žádné konkrétní pravidlo pro dovození věcné příslušnosti soudu k realizaci úkonů v tomto zvláštním typu řízení, bylo by zcela namístě za užití § 315 odst. 2 tr. řádu a § 17 odst. 1 tr. řádu [když na podkladě podané obžaloby bylo trestní stíhání odsouzeného vedeno u Krajského soudu v Brně pro jednání původně právně kvalifikované jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona] dovodit věcnou a místní příslušnost Krajského soudu v Brně, neboť odsouzený se již nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody.
19. Skutečnost, že předmětem uznání a výkonu jiným členským státem EU má být pravomocné usnesení okresního soudu o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody za současného stanovení dohledu nad jeho osobou, tak není z hlediska nastavení pravidel pro určení věcné a místní příslušnosti soudu ve smyslu § 337 odst. 1 z. m. j. s. - s ohledem na výše uvedené - nikterak určující. Jednoznačnou prioritu při určení příslušnosti má totiž skutečnost, jaký soud v dané věci v rámci tzv. nalézacího řízení rozhodoval jako soud prvního stupně, jímž byl v trestní věci odsouzeného L. K. Krajský soud v Brně, který je tak – na rozdíl od Okresního soudu v Kladně – v konečném důsledku oprávněn zvažovat vhodnost postupu podle § 337 odst. 1 z. m. j. s. a v tomto směru činit všechny nezbytné kroky, včetně zaslání předmětného rozhodnutí (včetně osvědčení podle § 337 odst. 2 z. m. j. s.) příslušnému orgánu Rakouské republiky k jeho uznání a výkonu na území tohoto členského státu EU.
20. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je zcela v souladu s ustanovením § 337 odst. 1 z. m. j. s., pokud předmětnou trestní věc projedná a rozhodne Krajský soud v Brně, který je k tomuto řízení jako soud, který v této věci rozhodl o vině odsouzeného jako soud prvního stupně, věcně a místně příslušný, a nikoli Okresní soud v Kladně, který v dané věci rozhodoval toliko o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu předmětného trestu odnětí svobody za současného stanovení dohledu nad jeho osobou.
21. Z těchto důvodů bylo ve sporu o příslušnost podle § 337 odst. 1 z. m. j. s. za použití § 24 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto tak, jak je uvedeno shora ve výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. 11. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu