U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obviněného J. Š. , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. a rozhodl t a k t o :
Podle § 25 tr. ř. s e z a m í t á návrh obviněného J. Š. na odnětí jeho trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2003 tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě.
Obviněný J. Š. byl v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2003 rozsudkem tohoto soudu ze dne 7. 9. 2004 uznán vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let s odkladem na zkušební dobu v trvání tří let s dohledem. Dále byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený pod bodem II. obžaloby. Vrchní soud v Praze k odvolání státního zástupce i obviněného rozsudkem ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 To 115/2004, zrušil napadený rozsudek a sám rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za což mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. V dalším bylo odvolání obviněného zamítnuto, ve zprošťující části byl rozsudek zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
V novém hlavním líčení byl J. Š. rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2006 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 3 To 35/2006, odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 5 000 000 Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu a způsobu jeho výkonu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 4 T 3/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 To 115/2004. Řízení bylo vedeno proti uprchlému.
K návrhu obviněného na povolení obnovy řízení bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 4 T 6/2009, rozhodnuto tak, že podle § 283 písm. d) tr. ř. byl návrh na povolení obnovy řízení ve věci Krajského soudu v Plzni vedené pod sp. zn. 4 T 3/2003, pokud jde o bod I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 To 115/2004, zamítnut, protože nebyly shledány důvody obnovy podle § 278 odst. 1 tr. ř. Stížnost obviněného byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 3 To 67/2011, zamítnuta.
K návrhu obviněného na zrušení rozhodnutí vydaných v řízení proti uprchlému byl podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 4 T 3/2003, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 3 To 35/2006.
Dne 11. 4. 2012 zamítl Nejvyšší soud návrh obviněného podle § 25 tr. ř. na odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Plzni a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě.
Dne 12. 11. 2012 předložil obviněný J. Š. Nejvyššímu soudu návrh „na odnětí a přikázání věci podle § 24 tr. ř. ve spojení s § 18 tr. ř.“. Přes nejasný název je z obsahu podání patrné, že obviněný opět navrhuje odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Plzni a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě ve smyslu § 25 tr. ř., ačkoli jako důvod uvádí místní nepříslušnost Krajského soudu v Plzni. Ustanovení § 24 odst. 1 tr. ř. však obviněným navrhovaný postup nepředpokládá, proto Nejvyšší soud předložený návrh vyhodnotil uvedeným způsobem.
V textu obviněný uvádí, že skutek je popsán tak, že ke krácení daně došlo u Finančního úřadu v Orlové, v jehož obvodu měl obviněný v době páchání trestné činnosti trvalé bydliště. Místně příslušným soudem je tak podle jeho názoru Krajský soud v Ostravě. Námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Plzni vznesl obviněný přípisem předsedovi senátu ze dne 30. 10. 2012. Sdělením předsedy senátu ze dne 31. 10. 2012 nebylo jeho námitce vyhověno s tím, že tuto námitku nikdy v minulosti nevznesl a ani soudy rozhodující ve věci příslušnost nikdy nezpochybnily. Obviněný má za to, že nepředložením námitky místní nepříslušnosti nadřízenému soudu bylo postupováno v rozporu s trestním řádem a jde o porušení práva na spravedlivý proces. Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nevyšší soud rozhodl tak, že se jeho trestní věc odnímá Krajskému soudu v Plzni a přikazuje se Krajskému soudu v Ostravě.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Pokud jde o námitky obviněného, podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele (popřípadě opomenutí), naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Podle popisu skutkových okolností v bodě 2 obžaloby bylo součástí jednání, na němž se podílel obviněný, předložení padělaných dokladů, kterými byl deklarován tranzit jiného zboží nepodléhajícího spotřební dani, mimo jiné na hraničním přechodu v R. , okres T. , který se nachází v obvodu Krajského soudu v Plzni. Tímto je zjevně založena příslušnost Krajského soudu v Plzni, a byť by mohla přicházet v úvahu místní příslušnost i jiného soudu, u tohoto soudu byla podána obžaloba. Návrh obviněného tak budí dojem, že se snaží obcházet dříve vydané rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na delegaci.
Pokud jde o názor obviněného, že nepředložením jeho námitky místní nepříslušnosti nadřízenému soudu byl porušen trestní řád, nelze s ním rovněž souhlasit. Podle názoru předsedy senátu Krajského soudu v Plzni pochybnosti o místní příslušnosti tohoto soudu nevyvstaly, § 24 tr. ř. navíc ani žádný přezkum nadřízeným soudem nepředpokládá, proto nelze považovat nepředložení návrhu obviněného nadřízenému soudu za porušení trestního řádu.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch