11 Tdo 1016/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne
16. prosince 2002 dovolání podané obviněným D. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 5 To 61/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. T 90/2001, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 1 T 90/2001 byl obviněný D. F. uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., podvodu dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 2 a krádeže pole § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 234 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu pěti let. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozenému R. V., bytem v N., R., J. I. 285, škodu ve výši 20 000 Kč a poškozenému P. K., bytem v K., U C. 1066, škodu ve výši 2600 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. K. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání. Z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 5 To 61/2002, napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému D. F. při nezměněném výroku o vině uložil podle § 234 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Ve výrocích o uloženém trestu vyhoštění a ve výrocích o náhradě škody zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného bylo podle
§ 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému a jeho obhájci dne 20. 3. 2002, Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 dne
18. 3. 2002.
Proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 20. 5. 2002 dovolání, kterým napadl všechny části jeho výroku. Jako důvod dovolání uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, přičemž odkázal na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že jím podané odvolání směřovalo výhradně proti bodu 1) rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným trestným činem loupeže. V tomto bodě podle něj byl naprostý nedostatek přímých důkazů o jeho vině, nelze přitom vůbec hovořit o řadě nepřímých důkazů, tak jak to učinil odvolací soud. Poukázal přitom na nízkou vypovídací hodnotu některých důkazů, a to pachových stop a videozáznamu, jakož i na soudem neobjasněné mezery v průběhu skutku. V daném případě podle jeho mínění vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s tím související nutnost případného provedení dalších důkazů, což mělo odvolací soud vést k aplikaci ustanovení § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř., příp. § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozsudek soudu prvního stupně měl být tedy zrušen a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadený rozsudek „ve výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu“ zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b
tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Jako dovolací důvod obviněný uvádí, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. V rámci jeho specifikace (§ 265f odst. 1 tr. ř.) odkazuje na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.). Jeho naplnění spatřuje v tom, že odvolací soud zamítl podané odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné, ačkoli na základě výše citovaných skutečností podle názoru dovolatele bylo důvodné, a proto nebyly dány podmínky stanovené zákonem k takovému rozhodnutí. Vadu rozhodnou pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) obviněný shledává v nesprávně provedené přezkumné činnosti soudu druhého stupně.
Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl uveden odkaz na zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.), avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně nejsou uvedeny. Předmětem dovolacích námitek se staly nedostatky ve skutkových zjištěních obou ve věci činných soudů. Prostřednictvím žádného zákonného dovolacího důvodu uvedeného ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. však nelze napadat (resp. namítat), že by napadené rozhodnutí či rozhodnutí soudu prvního stupně bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, přitom musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 256b tr. řádu, nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch