11 Tdo 1018/2017-34
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 o dovolání
obviněného J. W. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017, sp.
zn. 9 To 14/2017, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Kladně sp. zn. 1 T 40/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. W. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 1 T 40/2016,
byl obviněný J. W. uznán vinným přípravou k zvlášť závažnému zločinu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za
použití § 283 odst. 5 tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců nepodmíněně, pro
jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen
trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 2 – 4 výroku
rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně se obviněný
dopustil trestné činnosti tím, že:
dne 2. 10. 2015 v době kolem 01.20 hodin v garáži č. 241 ve S. ul. ve S., okres
K., připravil za účelem výroby z léků Cirrus, obsahujících efedrin a
pseudoefedrin, drogu pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin,
uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č.
463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákona
č. 167/1998 Sb., v této garáži nádoby a chemikálie, které byly určeny k výrobě
uvedených látek, a takto jednal poté, co byl dne 18. 11. 2014 odsouzen
rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 5 T 86/2013, který nabyl právní moci
dnem 15. 7. 2015, za spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, který v současné době
vykonává.
3. O odvolání obviněného J. W. rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne
20. 1. 2017, sp. zn. 9 To 14/2017, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné
zamítl.
4. Lze dodat, že ve věci obviněného soud prvního stupně rozhodoval již
rozsudkem ze dne 29. 3. 2016, č. j. 1 T 40/2016-154, který byl na základě
odvolání obviněného zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5.
2016, č. j. 9 To 217/2016-176, a soudu prvního stupně bylo uloženo, aby ve věci
znovu jednal a rozhodl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. W.
prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění tohoto mimořádného
opravného prostředku obviněný projevuje nesouhlas s právním posouzením svého
jednání jako přípravy k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr.
zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Namítá, že neměl žádné
povědomí o tom, že se v garáži, jejímž byl nájemcem, předměty sloužící k výrobě
drog nacházejí, navíc do ní mělo přístup více osob. Vytýká, že nebyl proveden
jediný důkaz nasvědčující tomu, že předměty patří jemu, a že by tyto užíval k
výrobě pervitinu a poukazuje, že na nich nebyly zjištěny žádné jeho
daktyloskopické stopy, což je nepřímý důkaz toho, že je k výrobě pervitinu
neužíval. Je přesvědčen, že se soudy opíraly toliko o skutečnost, že byl
nájemcem garáže, v níž se tyto předměty nacházely. Domnívá se, že skutek měl
být právně posouzen jako přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě
omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku, který
podle jeho názoru rovněž postihuje „přípravu spočívající v opatření si předmětů
sloužících k výrobě omamné látky“ a je tak v poměru „speciality“ k přisouzené
právní kvalifikaci. Zároveň poukazuje, že řízení je stiženo závažnou vadou
spočívající v nedodržení totožnosti skutku, když původně bylo trestní řízení
vedeno pro výrobu drog, aby následně bylo jeho jednání popsáno jako příprava
nádob a chemikálií určených pro výrobu pervitinu. Závěrem obviněný navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017, č. j.
9 To 14/2017, i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 10. 2016, č. j. 1
T 40/2016, a „věc byla znovu projednána a rozhodnuta“.
6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího
státního zastupitelství, který za odpovídající uplatněnému „hmotněprávnímu“
dovolacímu důvodu označil jednak námitky, jimiž se obviněný domáhá odlišného
právního posouzení svého jednání jako přečinu výroby a držení předmětu k
nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek a jedů podle § 286 odst. 1
tr. zákoníku, jednak, byť s jistou mírou benevolence též námitky, že nebyl
vlastníkem nalezených předmětů sloužících k výrobě pervitinu, které však
shledal právně irelevantní, neboť vlastnictví těchto věcí není zákonným znakem
žádné z v úvahu připadajících skutkových podstat trestných činů (podle § 283
tr. zákoníku ev. podle § 286 tr. zákoníku). Poukázal, že i kdyby obviněný
vlastníkem daných předmětů nebyl, na jeho trestní odpovědnost by to za
zjištěných okolností nemělo podstatný vliv, neboť podstatou jednání obviněného
byla manipulace s těmito předměty za účelem výroby pervitinu, s nimiž nakládal
jako s vlastními, a tedy mu náležely, kterýžto pojem je širší, než pojem
vlastnického práva. Ztotožnil se sice s obviněným, že ustanovení § 286 tr. zákoníku lze považovat za tzv. předčasně dokonaný trestný čin, neboť jednání,
které je svou faktickou povahou přípravou ke spáchání trestného činu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 tr. zákoníku, je zde povýšeno na dokonaný trestný čin, současně však
projevil nesouhlas, že ustanovení § 286 tr. zákoníku je speciální vůči
ustanovení § 283 tr. zákoníku, neboť naopak je vůči tomuto ustanovení ve vztahu
subsidiarity. Poukázal na rozdíl mezi přípravou trestného činu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 tr. zákoníku a dokonaným trestným činem výroby a držení předmětu k
nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku
spočívající v tom, že příprava směřuje ke konkrétnímu individuálně určenému
trestnému činu, zatímco dokonaný trestný čin podle § 286 tr. zákoníku takovou
konkrétní individuální vazbu k výrobě omamné nebo psychotropní látky postrádá. V posuzované věci jednání obviněného spočívalo v manipulaci s předměty
jednoznačně určenými k nedovolené výrobě psychotropní látky metamfetaminu, za
kterýmžto účelem se obviněný (společně se svědkem V. K.) dostavil do předmětné
garáže. Že k takové výrobě mělo dojít právě v daném čase a místě, nikoli snad
někdy v budoucnu, nasvědčují vyloupané tablety léčiv obsahujících prekursor
efedrin, přítomnost V. K., který měl obviněnému zjevně pomáhat (k tomu srov. daktyloskopické stopy tohoto svědka na zajištěných předmětech), jakož i zápach
chemikálií užívaných k výrobě metamfetaminu. To prokazuje, že i s nimi již bylo
manipulováno, z čehož lze dovodit, že jednání obviněného skutečně směřovalo ke
konkrétní výrobě metamfetaminu na daném místě a v daném čase, čemuž zabránil
pouze zásah policejní hlídky.
Tato přímá vazba ke spáchání konkrétního a
individuálního zločinu opodstatňuje podle státního zástupce jednání obviněného
právně posoudit jako přípravu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k §
283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kteréžto právní posouzení skutku
shledal správné a zákonu odpovídající. Pokud jde o námitku ohledně údajného
nedodržení totožnosti skutku, když taková vada by z obecného hlediska mohla
představovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces, státní zástupce
konstatoval, že v posuzované věci se o takovou situaci zjevně nejedná. V daném
případě byla totožnost skutku jednoznačně zachována částečnou totožností
jednání definovaného místem, časem a způsobem spáchání, tj. konkrétním jednáním
obviněného na daném místě spočívajícím v přípravě výroby metamfetaminu. Shodný
shledal i následek jednání obviněného, které zjevně směřovalo k porušení zájmu
společnosti na ochraně před nedovolenou výrobou psychotropní látky, jakožto
komponentu širšího zájmu společnosti na ochraně veřejného zdraví. Státní
zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako zjevně
neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného
opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. W. je přípustné
[§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr.
ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání
opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence
je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
9. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není
obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého
stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už
jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy,
aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám
provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst.
7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí
stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo
chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje
restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního
soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán
uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a
není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně
fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného
obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
10. Ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je v obecné rovině nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti
porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu
posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS
279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí
založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak
řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného
a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy
zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění),
není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné
skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty
dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento
dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného
činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě
dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto
dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným
činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226
písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným
činem). K této problematice srov.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady
obviněného, pokud brojí proti hodnocení důkazů, rozsahu dokazování a postupu
soudu prvního stupně při provádění důkazů, čímž ovšem uplatňuje námitky, které
nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nabízí své
vlastní hodnocení provedených důkazů (konkrétně tvrzením, že závěry soudů se
opíraly toliko o skutečnost, že byl nájemcem garáže, v níž se předměty určené k
výrobě pervitinu nacházely, že se soudy nevypořádaly s jeho obhajobou, že
nalezené předměty nejsou jeho ani se na nich nenachází jeho otisky), a vytýká
nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že nebyl proveden jediný
důkaz, že by mu uvedené předměty patřily, ani že by je užíval k výrobě
pervitinu). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění
nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o
změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se předmětné trestné činnosti
nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů
dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
12. Pod žádný z dovolacích důvodů nelze rovněž podřadit ani výtku procesně
právní povahy, že nebyla zachována zásada totožnosti skutku, když trestní
řízení bylo od počátku vedeno pro jednání spočívající ve výrobě drogy, přičemž
až v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 25. 10. 2016, byl skutek popsán jako
přípravné jednání v podobě držení nádob a chemikálií určených k výrobě
pervitinu.
13. Lze připomenout, že otázku zachování totožnosti skutku není možno zužovat
na pouhou vnější podobnost popisu skutkového stavu mezi sdělením obvinění a
konečným rozsudkem. Ve fázi sdělení obvinění nemá příslušný policejní orgán
zdaleka dostatek informací pro precizní vyjádření skutkového stavu věci (čili
popisu skutku ve sdělení obvinění). Naopak, jeho úkolem je tento stav zjišťovat
a opatřovat o něm důkazy, na jejichž podkladě je státní zástupce při formulaci
obžaloby nejen oprávněn, ale i povinen precizovat popis skutku tak, aby
odpovídal obsahu dosud opatřených důkazů. Na základě výsledků dokazování
provedeného soudem mohou některé skutečnosti odpadnout a jiné naopak přibýt.
Skutek, který je předmětem trestního řízení, soud projednává v celé šíři. Proto
přihlíží i ke změnám skutkového děje, k nimž při projednávání věci před soudem
došlo. Soud je rovněž povinen popsat stav věci podle výsledků dokazování, jež
provádí v hlavním líčení (§ 220 odst. 1, 2 tr. ř.). Totožnost skutku je v
trestním řízení zachována nejen tehdy, jestliže je úplná shoda alespoň v
jednání při rozdílném následku, úplná shoda alespoň v následku při rozdílném
jednání, ale také tehdy, je-li jednání či následek v obou případech alespoň
částečně shodný v podstatných rysech (srov. rozhodnutí č. 1/1996-I. Sb. rozh.
tr.). Porovná-li se skutek, v němž je jednání obviněného J. W. popsáno, a to v
usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 10. 2015, č.
j. KRPS-335731-17/TČ-2015-010371-KL (č. l. 19 – 22 tr. spisu), v obžalobě
okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 4.
3. 2016, sp. zn. 1 ZT 371/2015 (č. l. 123 – 125 tr. spisu), jakož i v rozsudku
Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 10. 2016, č j. 1 T 40/2016 (č. l. 245 – 262
tr. spisu), ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017,
č. j. 9 To 14/2017 (č. l. 284 – 290 tr. spisu), lze konstatovat, že ačkoliv v
citovaném rozsudku soudu prvního stupně došlo ke změně oproti popisu skutku v
usnesení o zahájení trestního stíhání i v obžalobě, byla totožnost skutku
zachována, neboť z něj vyplývá částečná shoda jednání definovaného místem,
časem a způsobem spáchání, tj. konkrétním jednáním obviněného na daném místě,
spočívajícím v přípravě výroby metamfetaminu. Shodný je i následek jednání
obviněného, které zjevně směřovalo k porušení zájmu společnosti na ochraně lidí
a společnosti před nedovolenou výrobou psychotropní látky. Nelze tedy souhlasit
s námitkou, že by došlo k takovým změnám, aby byla porušena totožnost skutku.
14. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje
obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit názor obsažený v
usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož,
právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v
řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele.
Uvedeným principem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v
němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s
ústavními požadavky. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané
vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli
hmotněprávních, a žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají. Ve
vztahu k nim neexistuje ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky
přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II.
ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, aj.). Nejvyšší soud přitom
neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných ve věci dosud
činnými soudy s ohledem na respektování práva obviněného na spravedlivý proces
ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov.
např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález
Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Proto pokud by dovolatel
uplatnil pouze takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. a v tomto směru podané dovolání odmítnout jako podané z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
15. Na straně druhé za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného, směřující do
oblasti právního posouzení skutku, spočívající v tvrzení, že jeho jednání bylo
chybně kvalifikováno jako příprava k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20
odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za použití
§ 283 odst. 5 tr. zákoníku namísto jeho posouzení jako přečinu výroby a držení
předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286
odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda předmětný skutek byl
správně právně posouzen.
16. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze,
nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného
přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo
psychotropní látku, prekursor nebo jed, ač byl za takový čin v posledních třech
letech odsouzen nebo potrestán. Podle § 283 odst. 5 tr. zákoníku je příprava
trestná.
17. Přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní
látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyrobí, sobě
nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k
nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje
omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu.
18. Podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které záleží v úmyslném vytváření
podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3), zejména v jeho
organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho
spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je
přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu
výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného
zločinu. Podle § 20 odst. 2 tr. zákoníku je příprava trestná podle trestní
sazby stanovené na zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, jestliže trestní
zákon nestanoví něco jiného.
19. K uvedené problematice je nejprve zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v
obecné rovině) uvést, že výrobou omamné látky, psychotropní látky, prekursoru,
přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku a jedu se v tomto
kontextu míní jakýkoliv proces, jenž vede k získání takové látky, takového
přípravku nebo takového jedu. Součástí takového procesu výroby je i čištění
daných látek a přeměna jedné takové látky na jinou takovou látku, stejně jako
kroky vedoucí k zvýšení její účinnosti. Fakticky zpravidla jde o chemickou
výrobu z určitých výchozích chemických látek, přírodních surovin nebo
lékařských přípravků. Vyrobit takto lze i jednotlivou dávku takové látky.
Nemusí tedy jít o její výrobu způsobem blížícím se řemeslné nebo dokonce
průmyslové výrobě.
20. Ve výrobě omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a
jedů je konzumováno i použití předmětů a prostředků vytvořených k jejich
výrobě, a proto je namístě takovou jejich výrobu s použitím daných předmětů
kvalifikovat pouze jako trestný čin podle § 283 tr. zákoníku, nikoliv též jako
trestný čin podle § 286 tr. zákoníku (srov. přiměřeně č. 29/1982 Sb. rozh. tr.).
21. Opatření, vyrobení a přechovávání předmětu určeného k nedovolené výrobě
omamné nebo psychotropní látky anebo jedu je samo o sobě trestným činem výroby
a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle
§ 286 tr. zákoníku, který je ve vztahu k trestnému činu podle § 283 tr.
zákoníku subsidiární. Pokud si tedy pachatel opatří takový předmět v úmyslu
uvedené látky vyrábět, má přednost použití primárního ustanovení o přípravě k
trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku. Protože
příprava k trestnému činu je úmyslné jednání a je trestná jen u zvlášť
závažných zločinů, musí se v takovém případě tento úmysl vztahovat i k
okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby tohoto trestného činu (č.
19/2004 Sb. rozh. tr.). Když tomu tak není, posoudí se spáchaný čin jako
dokonaný trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku.
22. K trestní odpovědnosti za trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené
výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku
postačí samotné vyrobení, opatření nebo přechovávání daných předmětů, aniž by
muselo dojít k důsledkům z toho hrozícím, tedy k vlastní výrobě omamných nebo
psychotropních látek, přípravků obsahujících tyto látky, a jedů, případně k
poškození nějakého subjektu, resp., k přípravnému jednání nebo k pokusu.
Skutková podstata trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě
omamné a psychotropní látky, a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku má tedy
povahu ohrožovacího deliktu, a ten je dokonán už ve chvíli, kdy si pachatel
úmyslně vyrobí, opatří nebo přechovává dané předměty.
23. Současně jde v tomto případě svou povahou o jednání blízké přípravnému
jednání (srov. § 20 odst. 1 tr. zákoníku), a to přípravnému jednání směřujícímu
k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících
nebo jedů ve smyslu § 283 tr. zákoníku, neboť v něm jde o výrobu a jiné
nakládání s prostředky určenými k jejich výrobě. Na rozdíl od přípravy k
trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku postačí k trestní odpovědnosti za
trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní
látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, aby pachatel vyrobil, opatřil nebo
přechovával předměty toliko obecně určené k výrobě omamných a psychotropních
látek, přípravků je obsahujících a jedů, bez vztahu k určitému konkrétnímu
individuálně určenému trestnému činu. Odlišnost tohoto trestného činu – tedy
trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a
psychotropní látky a jedu – od přípravy k trestnému činu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy tedy spočívá v
tom, že příprava musí směřovat k individuálně určenému trestnému činu, tzn. ke
konkrétnímu činu naplňujícímu znaky trestného činu podle § 283 tr. zákoníku,
zatímco předpokladem trestní odpovědnosti za trestný čin výroby a držení
předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu to není.
Příprava k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a jedy však je trestná, pouze pokud směřuje k naplnění
některé zvlášť přitěžující okolnosti uvedené v § 283 odst. 2 nebo 3 anebo 4 tr.
zákoníku, a tedy k spáchání zvlášť závažného zločinu (srov. § 20 odst. 1).
Pokud k tomu pachatel disponující danými prostředky směřuje, dopustí se
přípravy k některému z těchto zvlášť závažných zločinů, tedy jednání výrazně
přísněji postižitelného než trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené
výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku. Naproti
tomu, jestliže tomu tak není, je pachatel postižitelný jen za dokonaný trestný
čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a
jedu podle § 286 (srov. Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.;
Sotolář, A. a kol., Trestní zákoník, Komentář II. díl, 1. vydání, Praha:
Wolters Kluwer, a. s., 2015 s. 2302 – 2303, 2362 – 2363).
24. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině
rozsudku Okresního soudu v Kladně (viz její doslovná citace v úvodu tohoto
usnesení), s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, a podrobně rozvedena v
odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již
uvedené vychází i Nejvyšší soud, se obviněný dopustil výše popsaného
protiprávního jednání v podstatě tím, že dne 2. 10. 2015, v době kolem 01.20
hodin, v garáži ve S ul. ve S., okres K., připravil za účelem výroby pervitinu
z léků Cirrus, obsahujících efedrin a pseudoefedrin, nádoby a chemikálie, které
byly určeny k výrobě této drogy, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v
Kladně dne 18. 11. 2014, sp. zn. 5 T 86/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského
soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 9 To 302/2015, který nabyl právní
moci dnem 15. 7. 2015, odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který
v současné době vykonává.
25. V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud
k námitce obviněného, jíž zpochybňuje správnost právního posouzení jeho
jednání, konstatuje, že za situace, kdy ze skutkových zjištění vyplynulo, že
pokud obviněný, který se společně se svědkem V. K. dne 2. 10. 2015, kolem 01.20
hodin (tedy v konkrétní době), nacházel v garáži č. 241 ve S. ul. ve S., okres
K. (tedy na konkrétním místě), připravoval výrobu drogy pervitin tím, že
shromáždil předměty a nástroje pro tuto výrobu jednoznačně určené, na nichž
byly zjištěny i stopy po drogách, a s nimiž v předmětné garáži společně s V. K.
manipuloval, o čemž svědčí nejen vyloupané tablety léčiva Cirrus i prázdné
blistry od těchto léků, ale i zápach chemikálií pro výrobu předmětné drogy
charakteristický, nepochybně jeho jednání směřovalo již ke konkrétnímu jednání
spočívajícímu ve výrobě pervitinu, k níž nedošlo toliko díky zásahu policistů.
Úmyslně tedy vytvářel podmínky tím, že opatřil prostředky nebo nástroje pro
spáchání tohoto zvlášť závažného zločinu, když byl za takový čin v posledních
třech létech odsouzen. Jeho jednání zůstalo pouze ve stadiu přípravy ke zvlášť
závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za použití § 283 odst. 5 tr. zákoníku. Nejvyšší
soud tedy nemohl přiznat důvodnost námitce, jíž se obviněný domáhá odlišného
právního posouzení jeho jednání jako přečinu výroby a držení předmětu k
nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr.
zákoníku, neboť u tohoto přečinu k trestní odpovědnosti postačí výroba,
opatření nebo přechovávání předmětů toliko obecně určených k výrobě omamných a
psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, bez vztahu k určitému
konkrétnímu individuálně určenému trestnému činu.
26. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní
situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost
tak lze konstatovat, že konkrétní skutková zjištění byla učiněna na základě
provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání
obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že ačkoliv
obviněný spáchání trestné činnosti popírá, je z této spolehlivě usvědčován
zejména svědeckými výpověďmi na místě zasahujících policistů – nprap. Milana
Cimrmana, por. Ladislava Bernáška a nprap. Davida Šulíka, jakož i svědka B. S.,
o jejichž věrohodnosti nejsou důvody k pochybnostem. Jak přítomní policisté
potvrdili, obviněný se společně se svědkem V. K. nacházeli dne 2. 10. 2015 v
nočních hodinách, kolem 01.20 hodin, v garáži obviněného ve S. ul. ve S., okres
K., přičemž na jejich zabouchání a výzvu k otevření bylo reagováno až po
několika minutách, kdy předtím byly z garáže slyšet hlasy a zvuky nasvědčující
úklidu. Po otevření garáže podle přítomných policistů sice nebylo zjištěno, že
by zde probíhala výroba pervitinu, nicméně zde byl cítit zápach chemikálií,
charakteristický pro výrobu předmětné omamné látky. Soudy též logicky
zdůvodnily, proč shledaly nevěrohodnými další ve věci slyšené svědky V. K. a K. J., když v podrobnostech uvedly i důvody, proč neuvěřily jejich rozporným
výpovědím, stejně jako obhajobě obviněného. Návaznost a celistvost důkazní
situace ke skutkovým zjištěním dotváří i Policií České republiky zajištěné
předměty při prohlídce předmětné garáže ve S. ul., ve S., okres K., jejímž
vlastníkem, jak vyplývá z vyžádaných informací o pozemku na č. l. 63 – 64 tr. spisu, byl zjištěn obviněný. Z protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků
ze dne 2. 10. 2015, jakož i z provedené fotodokumentace je zjevné, že se na
místě nacházely prázdné i plné blistry od léku Cirrus, obsahující efedrin a
pseudoefedrin, nádoby s toluenem, s kyselinou orthofosforečnou, hydroxidem
sodným, jódem, červeným fosforem, tedy chemikáliemi užívanými k výrobě
metamfetaminu. Také se zde nacházela trojhrdlá skleněná baňka, miska z varného
skla, plastová nálevka, digitální váhy, plynový vařič a další předměty, které
byly podrobeny odbornému zkoumání. Odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky,
odvětví chemie bylo prokázáno, že na zajištěných předmětech se nachází stopy
jódu, metamfetaminu, hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové, efedrinu,
pseudoefedrinu, benzylmetylketonu a akridinu, přičemž z jednoho blistru léku
Cirrus po 14 tabletách lze vyrobit 1,547 g metamfetaminu. Tato zjištění
korespondují s výpovědí nprap. Davida Šulíka, který byl na místo přivolán jako
kriminalistický technik, a který potvrdil, že téměř všechny věci zajištěné při
ohledání místa činu lze použít k výrobě pervitinu či jiných drog. Poukázat lze
i na závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie,
z nichž je zjevné, že na části zajištěných předmětů byly zajištěny
daktyloskopické stopy V. K., svědčící o tom, že s těmito manipuloval.
Bez
povšimnutí nelze ponechat ani skutečnost, že obviněný byl za drogovou trestnou
činnost v minulosti opakovaně pravomocně odsouzen. Jak se podává z opisu z
evidence Rejstříku trestů, obviněný byl mj. odsouzen rozsudkem Okresního soudu
v Kladně ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 1 T 107/2007, pro trestný čin nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1,
odst. 2 písm. a) tr. zák. č. 140/1961 Sb. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody
v trvání 2 roků a 6 měsíců, a výše již citovaným rozsudkem Okresního soudu v
Kladně ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 5 T 86/2013, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 9 To 302/2015, mj. za
spáchání pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, který
v současné době vykonává.
27. Pro úplnost lze dodat, že v kontextu s těmito závěry se oba ve věci činné
soudy zabývaly i důvodností námitek obviněného stran tvrzení, že věci určené k
výrobě pervitinu mu nepatřily, že o jejich uložení v garáži, do níž měly
přístup i další osoby, nevěděl, a tyto k výrobě pervitinu neužíval. Je třeba
předeslat, že podstatou jednání obviněného bylo, že s těmito předměty
manipuloval za účelem výroby psychotropních látek, na jeho trestní odpovědnost
tak skutečnost, zda byl či nebyl vlastníkem uvedených předmětů nemá podstatný
vliv, neboť jejich vlastnictví není zákonným znakem skutkové podstaty trestných
činů ani podle § 283 tr. zákoníku ani podle § 286 tr. zákoníku. Důkazy
provedené v průběhu trestního řízení v tomto směru nicméně zcela zjevně svědčí
o tom, že soudy obou stupňů založily svá skutková zjištění, a to především
skutkový závěr o původu nalezených předmětů a nástrojů určených k výrobě
pervitinu, na relevantních důkazech. Tvrdí-li tedy obviněný, že uvedené
předměty určené k výrobě pervitinu nejsou jeho, že neměl vědomost o tom, co se
v garáži, kam měly přístup i další osoby, nachází, a nebylo prokázáno, že byly
jeho vlastnictvím a že je používal k nelegální činnosti, pak těmto jeho
námitkám nelze přisvědčit. V tomto ohledu lze za výstižné označit hodnotící
úvahy odvolacího soudu, pokud ve shodě se závěry soudu prvního stupně dovodil,
že se nepochybně jedná o věci ve smyslu § 135 tr. zákoníku náležející
obviněnému, a které byly určeny ke spáchání trestné činnosti. Lze proto
konstatovat, že námitky, které v tomto ohledu vznesl, vycházejí z jiných
skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy. Jen pro úplnost lze
poukázat na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 1 To
55/2005 (uveřejněný pod č. 48/2006 Sb. rozh. tr.), podle něhož, pojem užitý v
ustanovení § 55 odst. 2 tr. zák. (nyní § 70 odst. 3 tr. zákoníku) – „věc
náležející pachateli“ –nelze zužovat toliko na pojem vlastnictví.
28. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze
strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či
nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům
hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi
důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám
obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž
argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak
korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném
rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto
činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na
jejich adresu. Napadený rozsudek netrpí žádnou právní vadou, v níž dovolatel
spatřoval nesprávné právní posouzení skutku, neboť zjištěné jednání vykazuje
všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst.
1 tr. zákoníku. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá v
rozsudečném výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Kladně, s jehož závěry se
ztotožnil i Krajský soud v Praze, i tzv. právní věta. Právní námitky, které
byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat. V podrobnostech lze
odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
29. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi
provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který
jako jediný představuje určitý průlom do výše uvedených zásad dovolacího řízení
a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů
I. a II. stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v
rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby
byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými
zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li
situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené
důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů
jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem
dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp.
zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS
4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný
není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými
důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná
logická návaznost. Obviněný ostatně tento extrémní nesoulad ve svém dovolání
ani nenamítá.
30. Je tak možno učinit závěr, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností
objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty
odpovídají všem zákonným kritériím. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního
stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a
učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na
straně druhé. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí žádnou z vytýkaných
vad, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
32. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. W., neboť je shledal zjevně
neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst.
1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu